Hned tři události se v poslední době staly hlavními tématy pro občany našeho státu. Rozbouřené vody řek prokázaly opět svou sílu a daly vzpomenout na povodňovou situaci z roku 1997. Čeští hokejisté se po heroickém výkonu stali nejlepšími na světě. V neposlední řadě také politici odpočítávají poslední hodiny do jejich soudného dne. Každou z těchto událostí však můžeme zařadit na opačný pól na pomyslné stupnici kladů a záporů.

Když minulé pondělí po vytrvalých deštích začaly nebezpečně stoupat hladiny řek, očekávali vodohospodáři zprvu příchod dvacetileté vody. Valící se voda však nebrala v potaz protipovodňová opatření ani předpovědi odborníků a s vervou sobě vlastní splachovala jak pole, tak také vesnice a zaplavovala města. Následky nespoutaného živlu na sebe nenechaly čekat a po třinácti letech tak obyvatelé jinak klimaticky víceméně poklidné české kotliny mohli sledovat tragické příběhy zaplavených spoluobčanů. Lidé opět kvůli vodě přicházeli o majetek, ztráceli naděje a pokoušeli se najít víru, že budoucnost bude zase dobrá. O tom, že povodňové události nabité lidskými tragédiemi dosahují na pomyslné stupnici negativ a záporů maximálního čísla, není jistě sporu. Národ se však při pomoci, ať už finanční či fyzické, spojil a lidem postiženým živelnou katastrofou se snažil maximálně pomoci.
Jen pár dní poté, co opadla velká voda, našli obyvatelé Česka opět společnou řeč. Podceňovaní a kritizovaní čeští hokejoví reprezentanti postupovali v pavouku hokejového mistrovství světa dál a dál. Vydřená porážka Finů po nájezdech. Zázračný gól v posledních vteřinách zápasu, znovu samostatné nájezdy a radostné emoce po porážce Švédů, to už byly momenty, kdy i většina nehokejového národa seděla přikována k televizním obrazovkám se zaťatými pěstmi. Svůj výkon reprezentanti korunovali ziskem zlatých medailí v zápasu proti ruskému hokejovému kolosu. Lidé se při oslavách vítězství opět spojili a dali propuknout čirým emocím nadšení a štěstí. Na hodnotové stupnici tedy jasný pozitivní vrchol.
Jako Ariadnina nit se mezi výše zmíněnými událostmi proplétala ta třetí. Kulminující předvolební boj jakoby nechtěl dát zapomenout na běžnou denní realitu. Jasné negativum a asi neoddiskutovatelný palec dolů si zaslouží čeští politici. Jejich potřeba nedat lidem chvíli, která by nebyla spojována i s nimi, je z mého pohledu pouze smutnou ukázkou jejich neustále rostoucí sebestřednosti. Jak v tragických okamžicích povodní, tak také při euforii zlatých hokejových hochů nebylo skulinky, kam by se kandidující politik, bez ohledu na stranickou příslušnost, nevecpal. Populistická prohlášení a gesta politiků, směřující nejen k občanům stiženými povodněmi, ale také k potencionálním voličům, měla jen za účel ukázat jejich lidumilství a blízkost běžnému lidu. Stejný účel měly splnit i rozjásané obličeje politiků při oslavách zlatých medailí. Místo toho, aby si strany uvědomily, že by mohly předvolebním politikařením přesycenému národu poskytnout jak chvíle pro truchlení, tak také pro oslavy bez jejich maličkostí, vysílaly své volební tváře, kam jen bylo možné.
Smutné resumé tedy zní, že politici dokázali svými výkony strhnout vítězství na stranu negativních hodnot v oné stupnici kladů a záporů. Můžeme pouze věřit, že až se v sobotu uzavřou volební místnosti, budou do budoucna podobné situace hrozit maximálně remízovým stavem.