Silný kontroverzní příběh, spolupráce herců s orchestrem, rozmáchlé scénické výjevy podporované točnou. Michael Tarant inscenuje oceňovanou hru amerického psavce Ronalda Harwooda, oscarového scénáristy tíživého Pianisty.

Wilhelm Furtwängler. Považovaný za dost možná nejtalentovanějšího dirigenta minulého století. Na jedné straně nepopíratelný vysoký um, na té druhé kontroverze v podobě vazeb na zpropadené nacisty. V roce 1933, kdy se Hitler utrhl ze řetězu, Německu mává mnoho umělců. Jak židovských, tak německých. Furtwängler zůstává. Stojí v čele Berlínské filharmonie, moderně interpretuje opusy Richarda Wagnera, v repertoáru pevné místo zajišťuje i Ludwigu van Beethovenovi. A vrhá se do nebezpečných akcí. Riskuje a podporuje židovské hudebníky. Poskytuje jim bezpečné útočiště. Zároveň má ale jeho jméno stále velkou váhu v uších nacistů. Na světlo se dere zcela zásadní otázka. Otázka určité zodpovědnosti umělce žijícího a tvořícího pod křídly dusivého totalitního režimu. Zůstat a tvořit pro "své" lidi, nebo nadobro prchnout pryč?

Točivá symfonie

Taková otázka by měla zaznít i během premiéry zbrusu nové činohry Moravského divadla. Inscenace Na miskách vah v režii Michaela Taranta, tvůrce živočišné operní Carmen. "Otázky, které vyvolává osud dirigenta vyšetřovaného pro údajnou spolupráci s nacistickým režimem, se neomezují pouze na problém kolaborace či života v poválečných letech. Naléhavě se táží po síle a smyslu umění. Táží se, co znamená být věrný sám sobě a svému talentu," tvrdí dramaturg inscenace Milan Šotek k historické story, kterou na základě doložených faktů sepsal britský dramatik, scénárista a spisovatel, sir Ronald Harwood, mimo jiné člověk stojící za scénářem k filmům Pianista či Oliver Twist režiséra Romana Polanského.
Příběh o zajímavém osudu německého dirigenta vybízí k hudebnímu pojetí. Tarant také slibuje těsný kontakt herců se symfonickým orchestrem Moravského divadla. Nenápadnost půjde stranou, orchestr bude "nahrávat" hercům a stane se tak jedním z hybatelů děje založeného na jasném masivním konfliktu mezi jedincem s jeho vnějšími (nacistická propaganda, politika) i vnitřními (pochybnosti, morálka) démony. A v pohybu nebude jenom ústřední konflikt, ale rovnou celé jeviště. MDO si na jeden rok od Těšínského divadla zapůjčilo točnu.

Z jeviště na plátno a zase zpátky

Světovou premiéru si Harwoodovo drama odbylo v roce 1995 pod režijní taktovkou Herolda Pintera, u nás ji poprvé uvedlo Národní divadlo o tři roky později v režii Iva Krobota. V roce 2001 se hra v originálním názvu Taking Sides dostala i na filmové plátno. Oscarový maďarský tvůrce István Szabó do hlavní role tehdy prozíravě obsadil výborného Stellana Skarsgarda. Tarant zase volí Josefa Bartoně. Premiéra ukáže, zda podobně prozíravě. Symfonie se do střetu s nacismem dostane zítra od sedmi večer.