Přes všechna kulatá o ve svém jméně je Olomouc samá kostka. Pocítí to nejen dámy na podpatcích, ale i cyklisté a in-line bruslaři. První dvě skupiny musí změnit obuv či prostředek, bruslařům stačí změnit prostředí. Je pár míst, kde je Olomouc hladká.

Užít si radost z klouzavého pohybu a nemít strach o klouby či rovnou o život je v Olomouci oříšek. Buď vám stojí v cestě nerovný povrch, nebo silniční provoz. A kdo z řidičů by před sebou na silnici rád viděl nevyzpytatelného bruslaře? Přiznejme si, že ne všichni svoje kolečka náležitě ovládají. Pro svoji ochranu použijí helmu a chrániče, ale co okolí? Pro bezpečnost všech je lepší, aby měl každý svůj vlastní prostor. Bohužel, v Olomouci se na bruslaře zatím moc nemyslí a cyklostezky jsou opravdu jen cyklostezky. Na pár místech si však mohou jízdu vychutnat i bruslaři.

Ideální bruslařský povrch nabízí park (Čechovy a Smetanovy sady). Relativně dlouhý úsek s nově zrekonstruovanou částí Rudolfovy aleje má dvě nevýhody – na úzkou cestu se chtějí vejít i chodci, bežci a cyklisté, tudíž je tam provoz mnohdy hustější než na silnici. Druhý problém je ulice, která park půlí, a pokud nechcete jezdit několik metrů sem a tam, musíte přes ni. Klidnější poježdění najdete podél Mlýnského potoka, kde je však cesta místy nehezky zvlněná a začátečníci trpí. Krásné výhledy skýtá bruslařům cyklostezka pod Svatým Kopečkem. Z jedné strany silnice, která vás nemusí vůbec zajímat, z druhé strany zlátnoucí pole. Cestou tam koukáte na baziliku, cestou zpět na město.

Všechny cesty, a bude jich v Olomouci určitě víc, vedou tam a zpět. Oproti bruslení na zimním stadionu, kde se jezdí dokolečka, je to posun, ale bylo by krásné, kdyby i bruslaři mohli mít nějaký vzdálenější cíl. Třeba se dočkáme...