Rasovna a rybářské domky

Společenská historie místa se začíná datovat 172 let nazpět jako odlehlé prostranství vzdálené od městského života. Na mapě z roku 1850 je možno spatřit několik objektů. Šlo o rybářské domky umístěné u toku řeky Moravy a také domov místního rasa (tzv. rasovna), který byl zpravidla situován na odlehlém místě daleko za městem. Nízké společenské postavení této profese bylo stejné jako tomu bylo například u městského kata. V tomto období o lokalitě není mnoho zmínek a jednalo se zřejmě o odloučenou periférii města.

Počátky vojenské historie

O 30 let později vznikla podél východní strany dnešní Holické ulice Kasárna Prokopa Holého. Vojenský areál, postavený za vlády císaře Františka Josefa I, byl vytvořen v tehdy běžném architektonickém pojetí klasických kasáren. Z vojenského hlediska nepředstavovala žádné strategicky významné místo, a tak se zde střídala různá vojska c.k. armády – zejména huláni, dragouni a husaři. Od roku 1918 v areálu působila Československá armáda.

Vojenské budovy na západní straně Holické ulice vedoucí až po řeku Moravu vznikly až později. Na místě dnešního brownfieldu byly vybudovány kasárny, vojenské sklady a cvičiště. Jde o objekty, které známe i z dnešních dní. Budovy sloužily také jako vojenská záložní nemocnice. Nicméně ani toto uplatnění nebylo místu předurčeno, neboť již po druhé světové válce se uvažuje o demolici a změně využití místa. Neúspěšné hledání své vlastní identity bylo však teprve na počátku.

Zajímavou vsuvkou je, že v roce 1922 se dokonce uvažovalo zanést do územního plánu architektonické návrhy, které by lokalitu plně připojily k městskému životu. Nicméně tyto plány nedostaly prostor k realizaci. Více se o nich zmíníme na konci článku.

Opravny bojové techniky a sovětská okupace

Po 2. světové válce se novější západní část kasáren s nemocnicí začíná skutečně demolovat a stavět opravárenský areál přejmenovaný na Ústřední ženijní opravnu Olomouc, posléze na Opravárenský závod 042. Část vojenské stavby se stává specializovanou na bojovou techniku – tanky a bojová vozidla pěchoty. V části areálu vznikla také administrativní budova podniku Vojenské stavby Praha.

V roce 1968 přišla sovětská vojska, která se usadila v původních administrativních budovách z 19. století na východ od Holické ulice a sídlila zde až do začátku 90. let. V dobách sovětské okupace se v areálu u řeky Moravy zabezpečovala výrobní a opravárenská činnost strojírenského a dřevařského charakteru se zaměřením na ženijní techniku v rozsahu od revizí až po generální opravy. Zajímavostí je, že sovětští vojáci blokovali výstavbu estakády, která je dnes významnou dopravní tepnou.

Porevoluční historie

Prvního července roku 1989 byl areál rozhodnutím ministra národní obrany ČSSR změněn na Vojenský opravárenský podnik 042 Olomouc veřejnosti známější pod zkratkou VOP. Tímto dnem převzal podnik nejen veškerý majetek, práva a závazky zanikající výrobně hospodářské organizace Opravárenské základny 042, ale byl také poslední "štací" této lokality před úpadkem v brownfield. Speciální vojenský výrobní program tvořily opravy ženijní techniky a bojové techniky.

Podnik ale prováděl také zámečnické, svářečské, klempířské, stolařské, sedlářské, elektromontážní a obráběcí práce a mnoho dalších činností. V rámci civilního programu se podnik zaměřil na výrobu elektrických rozvaděčů, různých zařízení pro vzduchotechniku, zahradní stolky a lavice, chatová kamna na tuhá paliva. Zároveň prováděl zemní práce a bezjádrové vrty podle požadavků zákazníka za použití ženijních strojů ve vlastnictví podniku. Od roku 1995 převzal i opravy kolových vozidel Tatra. Od roku 2000 dokonce výjimečně i lodě z Dunaje.

V roce 2000 VOP 042 Olomouc zaměstnával průměrně 65 osob. Vzhledem k tehdejší redukci objemu zakázek ze strany Ministerstva obrany ČR a obtížností získat náhradní program byla kapacita podniku využita na zhruba 20 %. V roce 2002 byl proto VOP 042 Olomouc začleněn do struktury vojenského opravárenského podniku Šternberk. To však podnik nezachránilo a výrobní kapacity v Olomouci byly později shledány nadbytečnými a v roce 2010 odprodány.

Kultovní místo graffiti komunity

Následující desetiletí lokalita chátrala až se stala zapomenutým a opuštěným místem – brownfieldem. Zatímco kasárny Prokopa Holého na Holické ulici dnes slouží jako kanceláře a zázemí mnoha firmám, pohled přes ulici již tak pozitivní není. Po celou dobu své existence místo na Velkomoravské stále hledalo svou identitu a nyní se vrátilo opět na svůj začátek. A co hůř – stalo se domovem vyloučených skupin obyvatel bezdomovců.

Místo se ale snažilo o sobě dávat neustále vědět, stále vysílalo signály o své existenci. Stalo se například kultovním místem pro graffiti komunitu. Nejeden z teenagerů místo navštěvoval a prozkoumával.

Lokalita získává opět smysl existence

Na začátku článku jsme již lehce zmínili, že v minulosti vznikaly inciativy, které v lokalitě viděly potenciál. K významnému momentu, kdy se o místě uvažuje v kontextu zapojení do městského dění, dochází v roce 1919 sloučením předměstí ke vzniku města s názvem tzv. "Velký Olomouc". Nové velkoměsto tehdy nutně vyžadovalo kvalitní urbanistické řešení. Byla proto ustavena regulační komise mající za úkol připravit podklad pro rozvoj města. Přesně před 100 lety začala práce a přípravy na plánech pod vedením profesora Ladislava Skřivánka z VŠUP.

Urbanistický koncept architekta Skřivánka v roce 1923 lokalitu určil pro průmyslovou čtvrť s šachovnicovým roštem ulic a náměstí včetně obytné části. Profesor Skřivánek svou koncepci rozvoje Olomouce dokončil v roce 1925. O tři roky později byl jeho plán předložen Ústavu pro stavbu měst Masarykovy akademie práce v Praze, který jej podrobil kritické analýze. Po této kritice se pražský profesor ke svému olomouckému působení již nevrátil a vojenské budovy fungovaly nadále.

Až v roce 2020 dostává místo, které až dosud bylo skryto za zdí, příležitost začlenit se do života města. Olomoucká firma Redstone Real Estate začala o areálu opět uvažovat v intenci velkoměstského rozvoje. Loni v říjnu byla zahájena revitalizace objektu.

Developer zde připravuje vznik nové městské čtvrti. Na ploše přes 170 000 m² vyrostou objekty pro bydlení, práci, příležitost pro nákupy i trávení volného času. Cílem je oživit významný kus Olomouce, kam dosud neměla šanci vkročit drtivá většina obyvatel města.

Uvažuje se také o vytvoření multifunkční haly pro sport a kulturu, kde by mohly hrát domácí zápasy olomoucké sportovní kluby. Dále se zde mohou pořádat české a mezinárodní šampionáty, kulturní a společenské akce regionálního, národního či evropského významu. Lokalita by se tak nejen stala významnou součástí města, ale hlavně prostředím, které dává obyvatelům radost. Přesně ten smysl existence, které si místo vnímané 172 let jako odloučená periférie schovaná za zdí zaslouží.