Přestěhovat globus nemůže být nic složitého. Pokud máte na mysli klasickou zmenšeninu naší planety ve stolní velikosti, jistě nelze než souhlasit. Když má však globus průměr skoro půldruhého metru a jeho rovník měří téměř čtyři metry, může být stěhování poněkud složitější, i když ho chcete přemístit jen k sousedům. Přesně takový kousek dnes stěhovali z Vlastivědného muzea do vedlejšího Muzea umění. Důvod? Úctyhodný exponát ze 17. století bude součástí připravované barokní výstavy.

Jsou to skutečně kolosy, napadne vás, když poprvé uvidíte dva globy zhotovené pro olomoucké jezuity koncem sedmnáctého století. "Každý exemplář má průměr 125 centimetrů a jeho obvod činí bez tří centimetrů čtyři metry," popisuje správkyně kartografické sbírky Ludmila Drtílková. První globus, tazkvaný zemský, zobrazuje čtyři tehdy známé světadíly, jsou na něm i stručné zeměpisné legendy a schematicky je znázorněno i tehdejší mocenské rozdělení světa. Druhý globus, hvězdný, zobrazuje známé hvězdy a souhvězdí. Je na něm několik desítek alegorických obrazů, ne všechny se bohužel dochovaly.

Globusy zatím trůní ve druhém patře Vlastivědného muzea, kde vévodí sbírce Od orloje k hodinám. Kolem nich je už čilý ruch. Přestože nejsou příliš těžké, jejich transport nebude snadný. Chodby obou muzeí jsou spletité, zrádné budou i zákruty schodišť. "Museli jsme nechat vyrobit speciální nosítka, jinak by přenos nebyl vůbec možný," říká Petr Kutra, vedoucí instalačního oddělení muzea umění, který transport řídí. Přestože venku zrovna neprší a obě muzea jsou od sebe jen pár metrů, je třeba vzácné barokní exponáty pečlivě zabalit do fólií. Globus teď připomíná obrovský kokon, zatím vězící ve stojanu. Osm silných paží ho však záhy z železného zajetí uvolní. "Hoďte ji na máry," vtipkují chlapi a o chvíli později už globus spočívá v nosítkách. Cesta začíná. "Odhadovali jsme váhu tak na čtyřicet kilo, ale bude těžší, tak šedesát," komentuje Kutra.

Do přízemí Vlastivědného muzea to jde poměrně dobře. Chodby bývalého kláštera jsou poměrně vzdušné. Rozruch vzbudí neobvyklý transport venku. Kolem jedné hodiny je zastávka tramvaje plná lidí; z vrat muzea se vynoří nejprve fotografové a kameramani, poté se objeví neobvyklé procesí, které skutečně vzdáleně připomíná pohřební průvod. Na nosítkách trůní divná kulatá věc zabalená v igelitu. Za chvíli všichni zmizí v Muzeu umění. Tady to bude horší. Schodiště je mnohem užší a je třeba s exponátem vystoupat až do nejvyššího patra. Jde to ztěžka, ale předchozí vyměřování se vyplatilo. Na čelech nosičů se perlí pot, když zdolají poslední schod, je vidět, že si oddychli.

"Stěhovali jsme už třeba obří židli, ale tenhle globus byl určitě mnohem choulostivější," hodnotí Kutra. Celou akci si všichni ještě zopakují, aby dopravili do muzea umění oba kolosy. Jejich úsilí se však vyplatí. Oba exponáty budou součástí rozsáhlé expozice Olomoucké baroko / Výtvarná kultura let 1620–1780. Ta už v listopadu představí několik stovek nejrůznějších uměleckých děl z doby baroka.