V Účku to minulý týden zase pěkně vřelo. V rámci dalšího ročníku Etno festivalu přivítala Olomouc kapely Terne Čhave a Gipsy.cz. Podmanivé cikánské hlasy, housličky a rytmus, který nechal málokoho jen nedbale pokyvovat hlavou. Přítomné slečny zouvaly botky a vrhaly se do víru divokých melodií. Ať už "tradičnějších" v podání Terne Čhave, kteří přijeli představit nové album More love (což v romštině znamená Hele, prachy, v angličtině pak Více lásky), nebo "moderních" Gipsy.cz. Frontmana druhé kapely, Radoslava "Gipsy" Bangu, jsem vyzpovídala po jejich téměř dvouhodinovém a energií našlapaném koncertě.

Radku, jak se hrálo v Olomouci?
Já myslím, že to bylo skvělý! V Olomouci jsme měli první, zahajovací koncert k tour (ke druhé desce Reprezent, pozn. red.). Měli jsme teda drobný technický problémy, kterých si naštěstí nikdo nevšiml, a lidi byli perfektní! Teď jsme si listopad a prosinec vyhradili hlavně na tuzemský koncerty. Samozřejmě, je po nás větší poptávka v cizině, ale teď chceme hrát doma.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi českým a zahraničním publikem? Jiný přístup, jiné ženy...?
Co se týká publika, tam nějaký rozdíly určitě najdeme, ale když jim dodáme stejnou energii, tak obvykle reagují stejně. Co se týká holek, já se opravdu netajím tím, že mám rád český holky, protože si myslím, že to je jedna z nejúžasnějších národností vůbec – a to jsem hodně vybíravej.

Na baru jsi zmínil, že ženy ztrácejí ženskost...
To je fakt. Já si myslím, že žena se dnes snaží vyrovnat mužům, což je sice moderní, ale taky je to nesmysl. Žena by měla zůstat ženou. To neznamená, že by měla bejt za plotnou, ale že by neměla ztrácet tu svoji něhu. Tohle je na ženách přitažlivý. Není na ní přitažlivý, že je chlap, chlastá... Když v sobě má ženská prase, tak už pro mě prostě není ženská.

Jste romská kapela, jak se vyrovnáváte s rasismem? Můžeš třeba srovnat postoje Čechů a jiných národností?
V zahraničí jsou země, kde nás skoro vůbec neznají. Nejhorší situace kolem Romů je v Maďarsku a hned potom v Česku a na Slovensku. Východoevropští Romové jsou úplně jiná nátura než ti rumunští nebo němečtí. Řekl bych, že západní Evropa je k nám mnohem tolerantnější. Východní Evropa je bohužel xenofobní, ale nejen k Romům. K čemukoli.

Poprvé jsem tě viděla před lety v Trutnově, to jsi hrál ještě bez kapely. Zdálo se mi, žes byl tenkrát hodně drsný, možná až agresivně jsi propagoval to, že jsi Rom. Připadalo mi to až rasistické. Teď jste trochu zmírnili...
Řeknu to úplně jednoduše. S věkem přichází mnohem větší myšlenkový rozsah. Člověk dovede vidět mnohem dál než v těch osmnácti letech. Teď k tomu mám takový samurajský přístup a vím, že spoustu věcí nemá cenu řešit. Nemá smysl se nad nimi zastavovat, ale přijímat je takový, jaký jsou. Když třeba potkám nějakýho zatrpklýho rasistu, kterej na mě něco zkouší, znamená to, že ho mám potkat. A jestliže má dojít k bitvě a jeden z nás má padnout, tak to se stát má.

V co věříš?
Jsem nakloněnej spíše k východním filozofiím. Jsem úplnej a aktivní odpůrce křesťanství. Jsem odpůrce papeže a církve, tu nenávidím. Neuznávám Bibli a křesťanskýho Boha. Myslím si, že to je jeden z největších totalitních režimů, je podobnej fašismu a napáchal mnohem víc zla než fašismus a taky kvůli němu umřelo mnohem víc lidí. Přikláním se tedy k aktuálnímu stavu věcí a snažím se co nejmíň zastavovat nad věcma, nad kterýma to nemá smysl. Smažím se užívat si přítomnosti.

Takže se zeptám podle východních náboženství: Co je smyslem tohoto tvého života? Proč myslíš, že jsi tady?
Věřím v konstruktivní osud. Jsou věci, který nelze ovlivnit, který jsou daný. Já si myslím, že jsem byl předurčen k tomu, dělat hudbu a dotáhnout to někam hodně daleko. To ale nesouvisí s tím, jestli já to chci.

A chceš?
Myslím, že kdybych nechtěl, tak k tomu taky časem dojdu. Řeknu ti, že já vstanu a všechno je pro mě hudba. Já nevidím obrazy jako ty. Všechno je pro mě sluch. Nedokážu milovat jinak než hudbou ani nenávidět jinak než hudbou. Pro mě je všechno melodie a nemám to jinak. Když skládám, není to cíl. Nechám vesmír, aby ve mně dělal to, co má. A o tom to je.