Tenhle nešvar se snad z našeho pohostinství nikdy nevymýtí. Netuším, kde vznikl, ale vím, že má své velké fanoušky nejen v našich restauracích, ale rádi na něm ulítávají i naši sousedé ze všech světových stran.

Dobře si pamatuji, jak jsem před lety zavítal do zájezdního hostince v Alsasku, kde obsluha neuměla slovo anglicky (a já jen pár německy) a z menu se nedalo vybrat ani podle známých výrazů jako prase, kuře nebo ryba. Jídla totiž nesla názvy jako vogézský pařez nebo selčin fěrtoch a mladičká číšnice to fakt neuměla vysvětlit. Takže jsme bodli prstem do menu a nechali se překvapit. Na celé vařené vepřové koleno ve sladké smetanové omáčce nevzpomínám rád.

I u nás je řada majitelů, provozních a kuchařů, kteří chtějí kus hovězího nebo krůty zamlžit nejasným názvem. Chápu zavedená spojení jako katův šleh nebo holandský řízek, nemám rád kuřecí rarášky, ale co si kčertu představit pod hříšným masem nebo medailonky Švandy dudáka... Ať na vás z jídelních lístků nevyskakují šavlové tance a pipi guláše, ale třeba pečené kuře s rýží a trhaný vepřový bok s bramborem. Nebo minimalistické pstruh, brambor, kysané podmáslí.