Reklama

Úterý 14. července 2020, svátek má Karolína, venku je 21.5 °C

Gastroglosa: Kebabová revoluce v Olomouci. Kam zmizely párky v rohlíku?

Tipy a názory

26.2.2020

Pavel Vysloužil, Garden Food Festival

Jako houby po dešti rostou v Olomouci prodejny kebabu. Jen v samém centru města jsem jich napočítal deset, dalších minimálně deset je v širším centru a dál „za hradbami“. A to nepočítám food zóny v obchodních centrech, které se bez krájeného masa z rožně taky neobejdou. Fenomén kebabu si Olomoučané oblíbili stejně jako obyvatelé jiných měst, v poslední době ale mám dojem, že přece jen o trochu víc.

Kebab sice vznikl jako rožněné maso naskládané v housce před staletími v Turecku, rychle se ale rozšířil do okolních zemí a získal si srdce balkánských národů (v Řecku pod názvem gyros). Dnešní evropský rozkvět je úzce spojen s migrací Turků do Německa, kde döner kebab na konci minulého století definitivně převálcoval i národní fast food – currywurst. V roce 2011 bylo po celé zemi na 16 000 kebabáren a obrat z tohoto odvětví dosáhl 3,5 miliardy euro. Kebab se stal součástí životní kultury našich západních sousedů a samozřejmě se to promítlo i do umění. Mimo jiné třeba při filmové honičce, kdy duo policistů z Cobry 11 pronásleduje zločince v zabavené pojízdné prodejně kebabu.
V Olomouci otevřely první kebabárny již v 90. letech minulého století a rychle se začlenily do domácí food scény. Z trhu za pár let vytlačily český poklad – párek v rohlíku. Velmi oblíbené jsou u mladé generace, na dobrý kebab si ale občas zajde skoro každý. Bohužel know how, které k nám přišlo z Německa, má taky řadu neduhů. Drtivá většina masa k nám dorazí jako zmražený polotovar. Housky nebo tortilly, které si v dobrých bistrech připravují sami, jsou opravdovou vzácností. Taky z rožňů postupně mizí jehněčí, hovězí či krůtí maso a většina olomouckých podniků nabízí jen kuře nebo vepřové. A to i v tureckých prodejnách. Přitom je vepřové (gyros) spojeno s křesťanským Řeckem, kdežto v muslimském Turecku o maso z prasete nezavadíte.
Přesto se i v Olomouci najdou bistra, kde můžete dostat výborný kebab, nebo aspoň nasát cizokrajnou atmosféru. Jako třeba v Istanbul kebab u Paláce, kde si obsluha nehledě na hosty pouští na plné koule tureckou reality show, kdy nejenže nerozumíte ani slovu, ale vůbec nechápete, co ti lidi na obrazovce předvádějí. Za to oceníte neobvyklé umělecké dílo, kdy polovina desky každého stolu je panoramatem Olomouce a druhá Istanbulu. Dóm svatého Václava se tak něžně tulí k Modré mešitě.
Domácí housky a kebab z čerstvého krůtího masa můžete dostat v kebabárně hned vedle Varny. Na olomoucké poměry dost dobrý. Někdo zase nedá dopustit na kebab v Rooseveltově. Kamarád tvrdí, že nejlepší je u Hlavního nádraží. Já dávám přednost bistrům, kde prodávají Turci, Řekové či Černohorci. Přece jen je to jejich domácí jídlo a umějí s ním zacházet. Vždy se snažím přesvědčit obsluhu, aby mi nakrájela čerstvé maso z rožně a nedala mi to, co nařezala ráno a třikrát ho promíchala s novým. To by si v Istanbulu nikdo nedovolil.
A pokud jste u Turků, zkuste poprosit prodavače, zda by vám nenalil skleničku tureckého čaje. Většinou jej to potěší a nápoj dostanete zdarma. Originální, sladký a voňavý. S kebabem se kupodivu dobře snoubí. Stejně jako ajran, solený jogurtový nápoj. Ani ten není, bohužel, v kebabárnách běžně v nabídce.

Pavel Vysloužil, Garden Food Festival