Už týden uplynul od zahájení fotografické výstavy Jiřího Fraita v galerii Patro a šíření dobré zvěsti o tomto výstavním počinu ještě neskončilo. Výsledkem je trvalý zájem publika, dobrá návštěvnost a konstatování, že umění objektivu má další osobnost.

Nepřišlo se na to pozdě, ale ani ne brzy. Fotograf Jiří Frait měl vloni pětapadesát, fotografuje skoro pětatřicet let, vydal několik uměleckých publikací a snad všechny kromě Řecka zasvětil své vlasti, rodnému kraji a dobrému jménu uměleckého rodu Fraitů, jehož reprezentanti již v třetí generaci žijí stále s prstem na spoušti a blikají.

Jiří Frait dokázal žít poměrně tiše. Hleděl si umění, pěstoval fotografování v podmínkách pracovního poměru a dokumentoval „obyčejnosti“. Přírodu, zejména stromy a kameny, město Olomouc, hudební nástroje... Žádného z kolegů nepředbíhal, nikomu nepřekážel, dokonce se někdy zdá, jako by spíše vyklízel pozice, pokud je někde nával. Ostré lokty rozhodně nemá. Není to však projev slabosti. Frait sází na solidnost, ani ve fotografování nevěří na jarovizaci a v umění jsou mu proti mysli jakékoli rychlokvašky. Svým klidem budí dojem, že mu dosažené vždycky stačí.
Teprve v posledních letech prozradil, proč tomu tak je. Poprvé se tak stalo před pěti léty, když uspořádal svou první Retrospektivu . Tehdy svým dílem poprvé „souhrnně“ promluvil na velké ploše a dokázal, že umí v lidech vyvolat úžas. Tentokrát to zopakoval, dokonce jakoby v objemových parametrech.