Druhou výstavu zahájí zítra komorní fotografická galerie Café Amadeus v olomouckém Arcidiecézním muzeu. Barevné digitální snímky Ladislava Hrindy vystřídá zcela jiný žánr – černobílý dokumentární cyklus Osm a půl hodiny prostějovského autora Jiřího Andrýska, který vznikal v 80. letech 20. století v prostějovské továrně Agrostroj.

Výstava fotografií, které jedinečným způsobem zachycují projevy tíživé normalizační atmosféry v prostředí fabriky, je jedním z příspěvků Muzea umění Olomouc k připomínce 20. výročí pádu komunistického režimu.
První snímky z cyklu Osm a půl hodiny začal prostějovský fotograf Jiří Andrýsek pořizovat kolem roku 1982. Do roku 1988 nasnímal zhruba tisíc negativů. Andrýsek z nich později vybral stovku nejzajímavějších a nejvýmluvnějších. Na svou dobu zcela ojedinělý cyklus čerpá především z každodenní zkušenosti autora, který v továrně pracoval jako bezpečnostní technik. Fotil denní i noční směny, unavené i zoufalé dělníky na pozadí nehostinného prostředí. Podle kurátorky Štěpánky Bieleszové nechybějí Andrýskovým záběrům emoce a hluboké osobní porozumění pro situaci. "Podobně jako třeba Jindřich Štreit dokázal i Jiří Andrýsek proniknout velmi těsně ke svým objektům, z fotografií probleskuje dusivá dobová atmosféra a pocity lidí, kteří téměř třetinu svého života strávili v zakouřené hlučné továrně. A o to právě Andrýskovi šlo, zaznamenat, 'jak jsme tam žili osm a půl hodiny'," řekla Bieleszová. "Byl to kus života v prostředí, ve kterém se těžko hledal prostor pro radost či individualitu," poznamenal k tomu sám autor.
Pro Andrýska přitom v 80. letech nebylo vůbec jednoduché získat povolení k focení. Jako amatérský fotograf si rozšiřoval vzdělání v rámci postgraduálního dvouletého kurzu pro lektory a porotce amatérské fotografie v Solenici u Prahy. Navštěvoval jej mimo jiné právě s Jindřichem Štreitem a dalším prostějovským fotografem Bobem Pacholíkem. "Na závěr kurzu se dohodli, že by bylo dobré zachytit obyčejný život. Štreit se rozhodl pro dokument z prostředí vesnice, Pacholík měl zaznamenat život ve městě, Andrýsek chtěl zachytit život v továrně," připomněla Bieleszová. V roce 1982 však přišlo nešťastné zatčení Jindřicha Štreita na tenisových kurtech v Praze-Bubenči, kde vystavoval dokumentární snímky ze Sovince a okolí, a důsledky pocítil také Andrýsek. Jeho snímky z fabriky musely skončit v 'šuplíku'. Poprvé byly vystaveny až letos v prostorách kina Metro v Prostějově.

Výstava Jiřího Andrýska v Café Amadeus bude zahájena zítra v 18:30 hodin. Účastníci vernisáže mohou besedovat s autorem. Andrýskova výstava, která potrvá do 29. listopadu, je přitom jednou z akcí Muzea umění Olomouc připomínajících 20. výročí sametové revoluce. Zásadní příspěvek k tomuto výročí si však muzeum schovává na 26. listopad, kdy bude zahájena výstava Skleník/Kapitoly z dějin olomoucké výtvarné scény 1969–1989. Ta se pokusí podchytit období takzvané normalizace. "Vůbec poprvé se v jednom výstavním sále ocitne celá škála dobových uměleckých názorů a projevů. Projekt, jenž se dotýká všech výtvarných oborů, by měl výrazně přispět do probíhající diskuse, jaká doba normalizace vlastně byla a nakolik se duch doby odrazil v různých, mnohdy názorově protichůdných, uměleckých projevech," přiblížil kurátor Ladislav Daněk.