Velký úspěch se povedl českým fotbalovým reprezentantům do 19 let, kteří na mistrovství Evropy vybojovali stříbrné medaile, když jim navíc ke zlatu chybělo pouhých pět minut. Byli u toho i olomoučtí fotbalisté Martin Hála a Tomáš Přikryl spolu s ještě do loňska hráčem Sigmy a dnes fotbalistou londýnské Chelsea Tomášem Kalasem.

Hráči olomoucké Sigmy se navíc o evropské stříbro zasloužili jako jedni ze základních pilířů celého mužstva. Navíc Tomáš Přikryl se stal druhým nejlepším kanonýrem závěrečného turnaje evropského šampionátu. Oba mladí medailisté z kádru Sigmy se přišli pochlubit svým úspěchem olomouckým novinářům.

Jak jste viděli celou anabázi od kvalifikace až po finálové utkání?
No bylo to hodně těžké. Vždyť z první kvalifikační fáze jsme postupovali až ze třetího místa, tedy s velkým štěstím, ale pak jsme se chytili, druhou fázi jsme vyhráli a ve finálovém turnaji to bylo skvělé.

Čím to, že v závěrečném turnaji jste tak dobře zahráli?
Poslední půlrok už signalizoval, že forma stoupá a výkony se neustále lepšily. Začali jsme si víc věřit a v Rumunsku jsme věřili, že postoupíme co nejdál a zvládneme to.

Na který zápas ve finálové fázi vám utkvěly největší vzpomínky?
Určitě na finále. Ovšem všechny zápasy byly svým způsobem zajímavé. Každý byl těžký, ale finále je nezapomenutelné.

Co podle vás vlastně rozhodlo finále?
Rozhodlo to, že jsme dostali dva góly v prodloužení. Důležitý však byl také smolný gól, který jsme dostali pět minut před koncem. Už bylo cítit, že nám ubývají síly a Španělé se dostávali čím dál více do tlaku. Je to prostě velká smůla.

Prakticky celý turnaj jste hráli ve stejném složení. Střídání většinou přicházela až v posledních minutách. Nebylo cítit úbytek sil právě z tohoto důvodu?
Je to možné. Španělé vlastně v jednom zápase, kdy už měli postup jistý, vystřídali celou sestavu. Ve finále se na konci dostávali hodně do tlaku a nám síly ubývaly víc a víc.

Tomáš Přikryl kvůli zranění finále nedohrál. Jak jste na tom zdravotně teď?
Přikryl: Ve středu ráno jsem byl u lékaře. Mám problémy s kotníkem, ale snad to bude dobré. Asi budu mít pár dní volno.

Jak jste oslavili zisk stříbrné medaile?
Moc toho nebylo, protože jsme po finálové nešťastné prohře byli dost smutní. V Bukurešti jsme s klukama chvíli poseděli a po návratu do Prahy jsme byli na společné večeři, ale vše bylo v mezích. Kdybychom vyhráli, asi by to bylo jiné.

Jak rychle ve vás odeznělo to prvotní zklamání?
Myslíme si, že v nás je to uvnitř pořád a bude trvat dost dlouho, než se toho zbavíme, ale sedli jsme si a popovídali o tom, že zisk stříbrné medaile je velký úspěch, a trochu to přebolelo.

Jak velký podíl má na vašem úspěchu trenér Hřebík, který je u nás dost podceňovaný a říká se o něm, že je to pouhý teoretik?
Měl na tom velkou zásluhu. Připravoval nás na soupeře dobře a jím zvolená taktika opravdu v utkáních fungovala. A i se Španěly jsme hráli vyrovnaný zápas a jeho podíl na tom byl opravdu velký. Ví, co dělá a díky tomu jsme došli až do finále.

Jak jste vnímali jeho pokřiky od lavičky?
My jsme na to už zvyklí a ani nám to nepřijde. Asi to k němu patři.

A pomáhá vám to při utkání?
Jak kdy. Některým to pomáhá a někteří buď pokřiky neslyší, nebo nechtějí slyšet. Někdy nás to však opravdu nakopne.

Jak těžké bylo otočit první utkání s domácím Rumunskem, když jste v první půli prohrávali 0:1?
Hodně. Hnali je i domácí diváci a bylo to těžké. Nás však nakoplo vyrovnání ještě do půle a druhý poločas jsme už byli lepší. Věřili jsme, že na ně máme a ještě vývoj otočíme.

Nebylo pro vás trochu frustrující, že finálový turnaj měl tak slabou návštěvnost?
Je to velká škoda. Takový turnaj by si zasloužil větší návštěvnost. Ony ani ty stadiony nebyly nic moc. Byla tam jen jedna tribuna. Čekali jsme návštěvnost alespoň 3000 diváků, ale stadiony k tomu nebyly přizpůsobené.

Tomáši byl jste druhý nejlepší střelec turnaje. Určitě je teď o vás zájem. Máte už nějaké zprávy?
Přikryl: Momentálně o ničem nevím. Zadařilo se a uvidíme, jestli něco přijde. Zatím nic takového neřeším.