Dnes je to rovných sto let od narození folkloristky Ludmily Mátlové-Uhrové. Věnovala se hanáckému folkloru, zejména lidovému tanci a dětskému folkloru. Zemřela před třiceti lety.

Mátlová-Uhrová se narodila v Kojetíně v rodině rolníka, kde se udržovaly staré lidové zvyky, zpívalo se a tančilo. Ludmilina stařenka z otcovy strany byla znamenitou zpěvačkou a strýc Jindřich Krabus vyhlášeným tanečníkem. V takové rodině vyrůstala Lída do doby, než začala studovat na reálném gymnáziu v Kroměříži. Po maturitě odešla do Brna, kdy vystudovala na Masarykově univerzitě zeměpis a tělesnou výchovu. S hanáckým krajem byla svázaná nejen rodem, ale měla to štěstí, že dostala místo učitelky právě v Kojetíně.

Když byla přeložena do Olomouce a seznámila se s městem, zajížděla do okolních obcí, zapisovala lidové tance a texty písní a v tu dobu také poznávala dětský folklor.
V Olomouci se seznámila s profesorem Antonínem Mátlem, který se jí přiblížil zájmem o lidovou kulturu, ale také studiem folkloristiky. Sám už byl známý pracovník v oboru lingvistiky. Podporoval její práci v terénu a sběry v oblasti Hané. Nebyla to snadná práce v přelomu první Československé republiky a druhé světové války. Oba manželé se ale vzájemně podporovali.
Teprve po druhé světové válce se přestěhovali do Brna, kde jim přibylo mnoho starostí, ale Ludmile Mátlové nikdo nebránil v dalším sběru. Na tu dobu ráda vzpomínala Zdenka Jelínková, která zajížděla také do Olomouce a Velké Bystřice, kde se zúčastnila založení známého festivalu Lidový rok na Hané.
Za života Ludmily Mátlové vyšly její Hanácké tance a Menuety z Hané, které oplývají zajímavým tanečním podáním. Národopisný soubor Haná z Velké Bystřice je uváděl na hanáckém plese folklorních souborů v polovině osmdesátých let minulého století v choreografii člena olomouckého divadla Jiřího Čady.
Profesorka Ludmila Mátlová-Uhrová si brzy určila hlavní okruhy svých národopisných zájmů i sběru. Když začínala, věnovala se především hanáckému lidovému tanci a o něco později dětskému folkloru. A za pobytu v Brně spolupracovala s celou řadou národopisných souborů. Byla také přítomna při obnovování Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Výsledkem je úctyhodný počet zápisů lidových tanců na Hané, písní, dětských říkadel i her, do té doby nezpracovaných. Patří jí dík za všechno, co pro Hanou a folkloristiku vůbec udělala.