Na výstavách Flory nebývá žádnou zvláštností, když je expozice květin a dřevin obohacena uměleckými objekty. Tvůrci letošní letní etapy, zahájené včera v ranních hodinách, na to pamatovali dokonce hned dvakrát. Umělecké artefakty návštěvníci naleznou na balkónovém ochozu v pavilonu A v podobě krásných váz, propůjčených Floře vlastivědným muzeem. Zážitkem je ale i expozice v pavilonu H. Poslední pavilon, kde už málokdo čeká nějaké překvapení, je totiž věnován vřesům.

Vřesy dlouho patřily v porovnání s růžemi, gladioly, měčíky a další velkokvětou produkcí spíše k popelkám. Ale časy se změnily a pěstitelé dokázali udělat z vřesových ploch zážitek, při němž se tají dech. Z hlediska výstavního patří k jejich přednostem to, že ničemu nestíní. Spolu s dalšími travinami a trvalkami tak bylo v pavilonu H vytvořeno ideální prostředí k prezentaci dřevěných plastik Jana Naše z Hněvotína, umělce zcela svébytného a originálního. Co dokáže, naznačil již na jaře v olomoucké galerii Podkova. Architektonicky byl pavilon zdařile vyřešen Zdeňkem Štefkou, ředitelem výstaviště.

Našovy artefakty nejsou dílem řezbáře. Z jeho rukou vycházejí netradiční objekty, v nichž jsou uchovány přírodní tvary, vždycky však metaforicky pojednané. Dřevo je umělcem zbaveno přírodního "šatu“ a doplněno tak, aby byla jeho tíha opticky nadlehčena. Divák má při pohledu na objekty pocit, jako by se vznášel.
Mnohá umělecká díla v dnešní době neunesou zkoumání. V Našově případě toulky po detailech jeho objektů vyvolávají u diváků údiv a nadšení. Ve viděném jsou často objevovány vzory, které umožňují manipulaci a proměnu díla.