Obdivuhodným provedením Massenetovy Maří Magdaleny vyvrcholil v sobotu 16. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci (PFDH). Skončil tak první ročník, na jehož koncepci a realizaci se nepodílel dirigent Stanislav Macura, ale nový tým odpovědných osobností.

Všichni zasvěcení ocenili, že si PFDH uchoval vysokou dramaturgickou i interpretační kvalitu a stal se v jistém smyslu charakteristickou uměleckou doménou hanácké metropole v tomto roce. Zásluhu o vše dobré je možno přisoudit jak Mons. Janu Graubnerovi, pod jehož záštitou se 16. ročník festivalu konal, tak i festivalovým donátorům, jimiž se opět téměř jakoby samozřejmě staly Olomoucký kraj, Statutární město Olomouc, Ministerstvo kultury ČR a dalších 27 partnerů a společností. Opomenut by neměl být ani podíl na úspěchu, který do letošního ročníku PFDH vložili pořadatelé, organizátoři, čestný festivalový výbor a realizační tým festivalu.
Závěrečný koncert festivalu uskutečněný na velkém a pro tento účel zkonstruovanému pódiu v chrámu Panny Marie Sněžné se setkal s neobyčejným zájmem, a to nejen pro dramaturgický výběr oživující novozákonní postavu s tradičně přiřknutým hříchem a Ježíšovým odpuštěním, ale také pro genialitu Massenetova hudebního zpracování a interprety, kteří v Olomouci hostovali. Umělecká spolupráce Českého filharmonického sboru Brno a Janáčkovy filharmonie Ostrava se ukázala jako naprosto dokonalá, a to zejména pod taktovkou Macurova žáka Jaromíra Michaela Krygela, jehož mistrovství spočívalo i ve schopnosti dramatický děj rozměrného dvouhodinového oratoria doslova oživit. Sólisté zosobňovali nejvýznamnější postavy biblického příběhu. Sopranistka Adriena Kohútková Maří Magdalenu, Jana Sýkorová Martu, tenorista Tomáš Černý Ježíše Krista a basista Ivo Hrachovec Jidáše. Dominantní postavy byly skladatelem obdařeny svébytnými projevy, jež je i v povaze přesně charakterizovaly. Tuto kvalitu interpreti nepromarnili, pěli s velkým nasazením a ztotožněním s postavou. Prezentace jejich kultivovaného hlasového fondu tak byla velmi sugestivní.
Biblický příběh je i s jeho vyústěním poměrně dostatečně znám, takže na faktograficky bohatém epickém příběhu uchopený prožitek diváků nebyl latinsky zpívanou verzí umenšen. Massenotovo umění bylo čitelné i v hudebním prostoru vyhrazeném skladatelem pěveckému sboru, jehož odlišné dějové role probíhaly i v čistě mužských a ženských vstupech. Janáčkova filharmonie se představila jako těleso skutečně velkoměstské s nebývalou silou v zastoupení jednotlivých nástrojů a s umělci schopnými sólových výkonů. Z nich se nejvýrazněji projevilo sólové cello, když doprovázelo duet Maří Magdaleny a Marty.
Hodno chvály je nastudování sborů Petrem Fialou srovnatelné ve výkonu s kterýmkoli sborem v zahraničí. Závěrečný hold pak vzdejme dirigentu Jaromíru Michaelu Krygelovi, který se stal i se skrovnými gesty nepřehlédnutelným sloupem velkolepého oratorního dramatu a jeho úspěšné realizace.