Překvapujícími uměleckými výkony se prezentovalo včerejší pokračování 15. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v pravoslavném chrámu sv. Gorazda. Sugestivní sakrální prostor, do něhož mnozí vstoupili poprvé v životě, se rozezněl zásluhou Sboru donských kozáků mohutným přednesem liturgických a v závěru lidových zpěvů, při nichž se posluchačům tajil dech.

Příčinou nebyl pouze charakter zpěvů odlišný od zvyklostí římsko-katolické provenience, ale především mimořádné oslovení publika výkony, jež předčily i to nejnáročnější očekávání. V chrámovém prostoru přitom zpíval pod vedením dirigenta Ivana Šalieva jen dvanáctičlenný mužský komorní sbor. Dodejme, že to byl sbor vytvořený sólisty významných operních domů a že to byl sbor, jehož hlasový rozsah od vysokých falsetových tónů po nejhlubší znělé basy není dosažitelný ani ve velkých pěveckých sborech.
Sbor Bolschoi Don Kozaken zkouší pravidelně v rakouském Strasshofu a dnes patří k nejatraktivnějším mužským sborům v Evropě, jež jsou orientované na pravoslaví a folklór Ukrajiny.
Koncertu předcházela promluva faráře od sv. Gorazda Petra Nováka. Vyznělo z ní uspokojení, že pravoslavný chrám byl včleněn do sakrálních prostorů, v nichž festival duchovní hudby probíhá. Petr Novák ocenil, že sv. Gorazd má příležitost hostit sbor tak mimořádně kvalitní.

Repertoár koncertu u sv. Gorazda obsáhl alespoň v náznacích liturgickou hudební literaturu řady národů, tedy nejen ukrajinskou, ale i ruskou a bulharskou. Většina zpěvů byla komponována pro sólo a sbor, což umožnilo dokonalé pochopení vnitřní skloubenosti pěveckého tělesa s kvalitou každého pěvce. Jako sólisté se představili Ljubomir Ďakovskij, Nikolaj Marčenko, Vladislav Michajlov, Jurij Gorbunov a Anatolij Manshos. Pro celý sbor bylo typické plné nasazení bez ohledu na skutečnost, zpívá-li pěvec sólo, nebo sborový part. Na rozdíl od katolických nábožných zpěvů nezdá se být u pravoslavných nápěvů vazba k liturgii tak výrazná, a tak byla i úvodní část vnímána spíše koncertně.
Mimořádného úspěchu dosáhl Velký sbor donských kozáků závěrečnými písněmi Večerní zvon, Mnoga ljeta a Klášterní legenda. Potvrdilo se, jak je kulturní svět citlivý a přístupný vůči odlišnému národnímu specifiku, jak je tolerantní a nepředpojatý. Olomouc se projevila jako město kulturně velmi vyspělé.
V této souvislosti je nutno ocenit promyšlenost 15. ročníku PFDH a organizační pohotovost jeho organizátorů, kteří umožnili, aby se koncert donských kozáků opakoval ještě dnes v 19 hodin v chrámu Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou.