Maximálně soustředěná mysl, každé svalové vlákno napnuté k prasknutí, poté sportovní výkon na hranici vlastních možností a následné slzy štěstí či zklamání z konečného výsledku. Ne, nepopisuji pohled na Usaina Bolta, Michaela Phelpse nebo jinou zářící sportovní hvězdu. Mluvím o lidech, kterým chybí ruce, nohy, zrak, anebo se potýkají s jiným handicapem. Právě oni budou od neděle v Olomouci bojovat o medaile na Mistrovství světa 2010 v atletice a plavání tělesně postižených a předvedou nehandicapovaným divákům výkony, nad kterými se tají dech.

Mám rád sport jak aktivně, tak také pasivně. Bez mučení se ale přiznám, že například při hodu koulí, při mém maximálním vypětí, opustí inkriminovaný předmět mou ruku tak, že jsem rád, když mi nedopadne na nohu. Plavání je mou Achillovou patou od malička, když mi učitelka tohoto vodního sportu držela, podle mě neúnosně dlouhé minuty, hlavu pod vodou (údajně proto, aby mě naučila správně dýchat). Zatímco jako malému dítěti mi docházel dech díky specifickým didaktickým praktikám zmíněné učitelky, nyní marně hledám potřebné dechové kapacity při pohledu na sportovce, kteří nemaje některé končetiny, pro mě s lehkostí naprosto nevídanou plavou 400 metrů kraulem.
Dost ale o mých komických výkonech v některých sportovních disciplínách. Jejich popis měl pouze podtrhnout můj obdiv k lidem, kteří, byť stižení životní překážkou v podobě handicapu, dokáží najít v sobě dostatek odhodlání a sebekázně a napnout své síly k excelentním sportovním výkonům. Samozřejmě že jimi dosažené časy, hozené metry a zdolané tratě se nemohou rovnat se zdravými sportovci, ale bez obalu říkám, že sám bych 400 metrů kraulem v čase, jakého dosahují handicapovaní vítězové na této distanci, uplavat nezvládl. Člověk si při pohledu na tělesně postižené sportovce musí uvědomit, jaké příběhy mají tito lidé za sebou. Co všechno museli překonat, čeho se zříct. Boltovy výkony na 100 metrech, kdy je schopen závodit i s nejrychlejším zvířetem světa, jsou obdivuhodné. Obdivuhodnější jsou pro mě však výkony právě postižených sportovců. Ti podle mého názoru museli na svém těle, ale hlavně i ve své mysli překonat hranice, se kterými se kdejaký hvězdný sportovec nemusel vůbec potýkat. Mají proto mou hlubokou úctu a já před nimi smekám a klaním se. Pánové a dámy, kteří se z celé naší republiky i celého světa v neděli sjedete do Olomouce, držím vám palce a přeju ty nejlepší výkony. Popravdě, ať již dosáhnete na vytouženou medaili, nebo ne, pro mě jste již nyní všichni vítězové.