Asi třicet pacientů čeká, až na ně vyjde řada. Někteří už tu sedí pár hodin. A zřejmě ještě sedět budou. Ani dvacet let po revoluci se totiž nemocniční čekárny příliš nezměnily. Lékařů je málo, sestřičky jako by čekající pacienti příliš nezajímali, objednávkový systém funguje jen někde. Olomoucká fakultní nemocnice denně zachraňuje lidské životy, její čekárny jsou však plné pacientů, kteří hodiny čekají na banální vyšetření. Je zlepšení na obzoru? Nemocnice slibuje, že ano.

Znuděná sestra nese tři hrnky s kávou. Na čekající se ani nepodívá a zapadne do neoznačených dveří, za kterými se ozývá tlumený ženský smích. Asi za deset minut se vynoří a odnáší prázdné šálky. O chvíli později projde čekárnou znovu. S důležitým výrazem přemisťuje stoh papírů z bodu A kamsi do neznáma. Sedím mezi pacienty a nikdo si mne nevšímá, přestože jsem drze prošel kolem okénka s nápisem EVIDENCE, aniž bych se u něj zastavil. Sedím na různých odděleních, mění se však jen kulisy. Děj zůstává stejný. "Jak dlouho už tu čekáte?" ptám se pána s berlemi. "Asi dvě hodiny, byl jsem objednaný na osmou," odpovídá skoro podrážděně. "Já taky na osmou," přidá se důchodkyně s rukou v šátku. I na dalších odděleních mají své populární objednací hodiny, které jsou většinou totožné se začátkem ordinační doby. Nejde mi to do hlavy. Pacient stráví v ordinaci minimálně deset minut a vyšetření probíhá jednotlivě, jak je možné, že je na jeden čas objednáno více lidí? "Většinou neordinuje pouze jeden lékař, proto se může stát, že na jeden čas je objednáno více pacientů," hájí postup nemocnice její mluvčí Egon Havrlant. Podle něj dochází i k tomu, že pacienti objednávkový systém nerespektují. Hlavní příčinu dlouhých čekání však vidí jinde. "Ve fakultních nemocnicích se setkávají chroničtí pacienti, kteří jsou objednáváni na vyšetření, s akutními, kteří přicházejí bez objednání se zdravotními potížemi. Tím je mnohdy způsobeno čekání objednaných pacientů," vysvětluje Havrlant, dodává však, že nemocnice se v poslední době hodně zlepšila. "Rezervy vidíme stále a dobrá průchodnost ambulancí je jednou z našich priorit. Čekací doby se však zejména v posledním roce výrazně zkrátily a jednotlivé kliniky mají stále za úkol pracovat na co nejkomfortnějším a nejplynulejším průchodu pacientů jejich ambulancemi," míní Egon Havrlant.

Vydávám se tedy znovu mezi pacienty a jsem zvědavý, zda mi slova mluvčího potvrdí. Ostatně, srovnávat mohu i s vlastními zážitky. Před pěti lety jsem po úrazu kolena docházel jednou týdně na kontroly na ortopedii. Byl jsem v pracovní neschopnosti, přesto mi přišlo líto času ztraceného v čekárně. Kolem osmé hodiny jsem přicházel, do ordinace jsem se většinou dostal až kolem poledne. Se stále čerstvými vzpomínkami proto za průzkumem mířím právě sem. Změnilo se tu něco? "Tady je to na dlouho a přišel jste pozdě. Sem musíte přijít hned, jak otevřou. Jinak budete čekat až do večera," vysvětluje mi ochotně stará paní, která sem, podobně jako já před lety, dochází po úrazu. Hodiny ukazují půl jedenácté. "Mně to nevadí, potkám tu známé a přečtu vždycky několik časopisů," usmívá se paní. Většině pacientů ale moc do smíchu není.
Situace se liší podle vytíženosti kliniky. Třeba na zubním sedí pouze jeden člověk, objednaní pacienti dlouho nečekají ani na kardiologii. Je to dáno hlavně tím, že sem většinou nepřichází mnoho lidí s akutními problémy. Právě na kardiologii nemocnice už zavedla nový objednávkový systém. "Snažíme se o rozložení ordinačních hodin do širšího časového úseku včetně objednávání pacientů i na odpolední hodiny. Dlouhodobě to funguje i na urologii, chceme tento systém zavést i na dalších klinikách," vysvětlil Egon Havrlant.

Olomoucká fakultní nemocnice je bezpochyby špičkovým zařízením. Myslí si to i pacienti, kteří ji v průzkumench spokojenosti dlouhodobě hodnotí velmi pozitivně. Přeplněné čekárny jí však dobrou vizitku nedělají. Vedení nemocnice si to podle všeho uvědomuje. Až to pochopí i personál, pacientům se začne blýskat na lepší časy.