Veršovaný příběh zbytečného člověka ve své operní podobě. Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského se na olomoucké jeviště vrací po dlouhých devatenácti letech. Klasika ožije pod taktovkou režisérky Andrey Hlinkové. Na své si prý přijdou i mladší diváci. Operní souboj na život či na smrt započne v ruském originále s českými titulky zítra od sedmi.

Mládím k moderně

"Snažím se takříkajíc o klasickou modernu. Zásadně nechci jít proti libretu, tím méně proti hudbě. Neodvážila bych se ničit dílo nějakými dodatečnými nesmysly, jak se to nyní bohužel ve světě často děje. Ale na druhé straně se snažím, aby opera přitáhla i mladší publikum. Vždyť vývoj tohoto žánru jde přece jen stále dopředu. Směřuji do hloubky díla a dění na jevišti posouvám do modernější podoby. Konečně Čajkovskij sám psal, že by si velmi přál, aby zpěváci prostě hráli, prostě zpívali, aby vše bylo čisté. Pokouším se tedy vypracovávat vztahy, aby to bylo intimní drama, aby to byl v podstatě osud každého člověka na jevišti. Aby vše působilo přesvědčivě a přirozeně," osvětluje slovenská režisérka Andrea Hlinková, která v Olomouci hostuje poprvé.

Lyrika v každém věku

Evžen Oněgin s podtitulem "lyrické scény ve třech dějstvích". Jedno z nejslavnějších děl skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Libreto napsal skladatel spolu s Konstantinem Šilovským podle stejnojmenného veršovaného románu A.S. Puškina, z něhož se do libreta dostalo velké množství doslovných citátů i celých scén. Čajkovského opera měla premiéru v Moskvě roku 1879. Dílo, jehož nejslavnější část vyniká spojením intimně laděného textu s velkou a emotivně vypjatou hudební architekturou. Jde o takzvanou "dopisovou scénu", v níž Taťána v noci píše Oněginovi vyznání lásky a odevzdání. Dalším slavným číslem Čajkovského opery je basová árie knížete Gremina známá v českém prostředí pod názvem "Láska klíčí v každém věku".

Zajímavé je, že Oněgin nikdy na dlouho nezmizel z olomouckého operního jeviště. Na zdejší scéně zazněl už desetkrát. Zcela poprvé tomu bylo v lednu 1922, naposledy pak v říjnu 1992. Režisérka Hlinková tedy přichází s verzí č. 11.