Bronz a stříbro. To je výsledek olomoucké handicapované koulařky Evy Kacanu na světových závodech ve Spojených arabských emirátech. Letos třiapadesátiletá sportovkyně dokazuje, že stále umí porážet o několik generací mladší protivnice a do důchodu se rozhodně nechystá.

Do Spojených arabských emirátů jezdí handicapovaní sportovci z Česka už tři roky. “V tuhle roční dobu nemáme v Evropě moc kde závodit. Na Blízkém východě je ale podstatně příjemněji, ty závody jsou navíc i kvalifikací na mistrovství světa, Evropy i paralympiádu,” prozradila Eva Kacanu, která se v arabské zemi zúčastnila hned dvou závodů: Světového poháru tělesně postižených atletů v Dubaji a mezinárodního mítinku v Šardžá. “V Dubaji byl ten výkon slabší,” posteskla si atletka, která výkonem 5,25 metru dosáhla na bronzovou medaili. “V Šardžá to bylo lepší, tam jsem vrhla 5,45, což mi vyneslo stříbro,” konstatovala Kacanu, která si výjimečně vyzkoušela i další disciplíny oštěp a disk. “Byla tam s námi naše mladičká, teprve patnáctiletá závodnice, tak jsem ji chtěla podpořit a šla jsem ostatní disciplíny s ní. A povedlo se, získala medaile, takže jsem z toho šťastná. A dokonce jsem si zlepšila osobní rekord v hodu diskem, který vážně nemám moc ráda,” usmívá se Kacanu. Ta navzdory věku ukončení kariéry neplánuje: “Občas o tom mluvím, že už skončím. Ale pak si říkám: proč? Když mi to jde? Pořád jsem do osmého místa ve světovém žebříčku, to je dobré, nemyslíte?”

Eva Kacanu se na vozíku ocitla v roce 1996, už o rok později se začala rekreačně věnovat atletice. V roce 2001 se dostala do reprezentace a vybojovala první medaili. “Tehdy jsem na mistrovství porazila šampionku ze Sydney o jeden centimetr. Jejda, ta mě vážně neměla ráda,” zavzpomínala na své začátky Eva Kacanu. Od té doby sesbírala mnoho medailí na závodech po celém světě, zúčastnila se mnoha paralympiád, v Pekingu v roce 2008 zvítězila se světovým rekordem ve vrhu koulí (6,73 m). V roce 2009 získala Cenu města Olomouce.