Na dušičky se v komorních prostorách olomouckého Divadla hudby usadí J. H. Krchovský & Krch-Off Band, aby spolu s návštěvníky uctili památku zemřelých případně tematickou hudební produkcí. Originální program mohou zájemci zhlédnout zítra od 19:30 hodin.

Existuje hned několik dobrých důvodů se na koncert vypravit. Těžko připadnete na stylovější způsob, jak strávit zádušní a duchařský svátek, než že zajdete na Krch-Off, pokud by se vám nechtělo až na odlehlé neředínské hřbitovy. Kromě zachování tradic je hlavním lákadlem samozřejmě sestava a kvalita hudebního tělesa. Krch-Off Band shromažďuje nejslovutnější zástupce české nezávislé hudební scény, kteří roztroušeni v různých kapelách určovali ráz undergroundové muziky v období normalizace.
Na bicí hraje Jiří Michálek z DG 307, na cello Tomáš Schilla, který vystupoval s legendárními Plastic People, Ota Sukovský z DG 307 nebo Domácí kapely uhodí do strun baskytary a Pavel Cigánek z Psích vojáků se rozdvojí mezi instrumenty houslí a kytary.
Zmíněná sestava natočila s naším nejprodávanějším básníkem Jiřím Háskem Krchovským album Naposled, které se hemží zvukomalebnými songy, jako jsou třeba Neděle smrtná, Procházka po urnovém háji nebo Klíšťata. Krchovského básně už zhudebnili mnozí, ale v případě alba Naposled je to paradoxně poprvé, kdy se do procesu zapojil sám autor veršů. Hudba se nese ve středovém rytmu, nespěchá, ale ani se neplouží a dokonale zapadá do soukolí Krchovského promyšlené poezie a jeho civilního, deklamativního projevu. Jako by jen tak mimochodem vyprávěl historku kamarádům u dobře načepovaného piva v příjemně povědomém podniku.
Krchovský nezapře cit pro slovní hříčky a lásku k morbidní tématice, což je zřejmé už z názvů písní. Ponurá, pečlivě budovaná atmosféra pohřebního pochmurna se kombinuje s vytříbeným černým humorem a ironií. Krchovský nádavkem přidává kus hrabalovsky nevybíravé poetiky nádražních hospod a lidový folklór se vší jeho generacemi budovanou bohatostí. Jako třeba v písni o Moraně, kterou Krchovský v textu vyloví, usuší, navykne na rum a život ve dvou. Básník tvrdí s nadsázkou a humorem, který leží i v základu jeho poezie, že ho k motivaci přivedla babiččina záliba v navštěvování pohřbů a to, že bydlela blízko hřbitova a velmi ráda a velmi často o smrti hovořila.
Motivy netopýrů, noci, náhrobků, smrti, marnosti a navazuje básník na erbenovskou linii balad, kde jsou také smrt a zmar všudypřítomné, ale jako součást lidového koloběhu života, práce a smrti se všemi rituály, kterými si lidé pomáhají překonávat to, čemu nerozumí. Nemůže být stylovější způsob jak strávit dušičky, než zajít na hřbitov a pak na Krch-Off.