Představujeme-li Evu Pešákovou jako umělkyni, pomiňme onen doktorát, který ji zdobí jako známou a populární olomouckou výtvarnou pedagožku, a vyslovme radost, že jsme se dočkali její tak zdařilé výtvarné produkce. Dodejme ještě, že produkce zralé, přitažlivé a poučné. To potvrzuje i aktuální autorčina výstava ve vile Primavesi.

Enormní zájem veřejnosti o vystavené dílo je společenským plodem na stromě života Evy Pešákové. Olomoucká výtvarnice nikdy nežila v ústraní, její komunikativnost vysoko převyšovala standard a přejícnost vůči světu okolo se projevovala šířením optimismu a plašením životní šedi.
Říká se, že doma nikdo není prorokem. Profesní "doma" Evy Pešákové bylo ve školství. Přesněji v uměleckém školství. Učila lásce k paletě a plátnu, ale i ke všemu dalšímu pro tvorbu vhodnému a použitelnému. Učila dobře, protože co učila, sama v sobě nosila. Od dětství výtvarničila, v jejím případě šlo vždy vzdávání holdu životu. Výstava ve vile Primavesi dokládá, že tento pramen inspirace Evě Pešákové nejen nevyschl, ale že se jeho intenzita nevytrácí.
V galerii je instalována od úterý umělkynina Krajina. Vlastně víc než desítka jejích obměn, variaci, podob, poloh. Některé jsou dosti reálné, zejména ty mořské a přímořské, kde obzor je až tam, kam oko dohlédne, a před ním obdivné zázraky. Z obrazů tohoto charakteru je zřejmé, že Eva Pešáková určitě ví, že vlastně celá Země je vesmírný zázrak.
A člověk v něm také. Už proto, že je v jeho schopnostech vytvářet si svou niternou krajinu s příboji a mělčinami barev, tónů a akordů. A to je druhá poloha autorčiných krajin. Na nich není ani pobřeží, ani Říp v České kotlině, v nich je zakódována sama autorka se svým rozjásaným "díkůvzdáním" světu a životu. Naprosto v nich absentuje jakákoli šeď.
Výstava potrvá do konce září, přístupna je ve všední dny kromě pondělí od 14 do 17 hodin.