A zase budou Velikonoce, svátky, které rozdělí národ. Zatímco jeho křesťanská menšina bude vzpomínat utrpení Krista, pohanská většina vytáhne klacky a zlije se. Kurážnější hodí tatar na zadní sedadlo a za koledou a nějakým tím povinným frťanem se vydají autem. Proč ne?

Slavit znamená pít alkohol, bez něj si těžko dokážeme představit jakoukoliv zábavu. Po Silvestru, před kterým se játra třesou celý rok, jsou dalším všenárodním opilým dnem Velikonoce. Do ruky tatary, igelitku na pomlázku a jde se. U prvních dveří už čeká hospodyňka, štamprlky na podnosu a frrr o dům dál. Nohy se pletou, u desátých dveří se koleda zadrhává, ale hlavně že je co pít a že je to zadarmo.
Velikonoce jsou od pradávna oslavou jara, příchodu nového života. Odtud tradiční velikonoční vajíčko, symbol zrození. I šlehání dívek má svůj smysl: tatar má být upleten z čerstvých vrbových proutků; dívce je tak obrazně předána svěžest a zdraví. Jak se k tomu váže zhroucená postava ležící na schodech kašny na igelitce plné rozteklé čokolády, umolousanou rukou svírající zbytky tataru? Tohle je pro mě záhada. Dny, kdy se prostě musíte opít, protože si to žádá tradice, si rád odpustím.

Každý rok se najde i pár bláznů, kteří svátek chlastu spojí s projížďkou autem. Loni jeden opilec zabil v Lutíně spolujezdce. Měl v sobě pár panáků a noha na plynu svrběla. Policie sice zpřísňuje kontroly, přesto bohužel podobné případy k Velikonocím patří. Stojí to za to?
Jsme národ, který si rád dopřeje. Proč ne, příjemně se opít pod jarním sluníčkem, to krásně pročistí hlavu. Ulehnout pod probouzející se vrbu a poslouchat zpěv navracejících se ptáků… Ale potácet se od dveří ke dveřím, jenom proto, že jsou Velikonoce a druhý den psát omluvné textovky za napáchané škody? To si raději nechám ujít.