Tak už nám zase začíná boj o pozice. Po jarním zemětřesení ve sněmovně se chystá útok na senát a také na radnice. A právě na té olomoucké to vypadá, že po letech oranžovo-modrého koktejlu by barman volič mohl přimíchat i nové ingredience. Jako vždycky půjde o to, kdo víc slíbí. Těch, co slibují, je však letos nějak mnoho. A nikdo neřekne: "Je to dobré, pojďme to tak dělat." Je totiž čas na změnu, volají skoro všichni. Už zase.

Že se blíží volby, poznáte snadno z denního tisku ještě před tím, než inzertní strany zaplní vyretušované tváře bojovníků za sociální spravedlnost, lepší zítřky nebo vyšší či nižší daně. Prostoru pro zpravodajství totiž umí šikovně využívat ti, kteří momentálně tahají za otěže. Je to až zázrak, kolik veřejných zakázek se stihne dokončit, když se blíží čas předávky štafetového kolíku. Na kolika veřejných akcích se najednou objeví tváře, které občan nespatří, jak je volební období dlouhé. A novinář, chce-li zachovat objektivitu, musí o všem pravdivě informovat. Nemůže vynechat stříhání pásky v krásně opravené čtvrti, kde se dřív dalo projet jen džípem. Novinář je totiž živ z informací a teď před volbami je většina z nich politikou prosycená. Přestože i novinář je volič, který navíc vidí konkrétní zásluhy hodně zblízka, a je mu proti srsti bavit se najednou s bytostí vylezlou z jakéhosi podzemí, která ovšem, opatřena kandidátním číslem, rozlepila po dlouhém spánku oči a začala najednou vykonávat jakousi bohulibou činnost, o níž je třeba čtenáře informovat.
Většina těch podezřelých bytostí počítá s tím, že po svém znovuvolení opět na čtyři roky zapadne. Letos to však vypadá na malou revoluci. Sněmovnu zaplnili nováčci a ostřílení veteráni (mnohdy po téměř dvaceti letech) museli nacpat suvenýry do krabic a hledat si práci. Věřte, že olomoucké zastupitelstvo má také svoje veterány. Ti teď mají strach. Na jejich místa se totiž derou mladí rváči. Někteří převlékli kabát a víru vyměnili za devítku ve znaku. Jiní se, snad ne po vzoru jedné organizace vyznačující se černými uniformami a svérázným výkladem práva, chlubí dvěma stejnými literami, které slibují očistu. Dnešní volič je experimentátor. Pobavila ho show, kterou rozehrál na jaře, a chystá repete. Oranžovomodří jdou do protiútoku. Současní kormidelníci se chlubí tím, co za čtyři roky dokázali. Není toho málo, hodně se opravovalo, konaly se zajímavé akce... Tahle kampaň je ale trochu suchá a neslibuje povolební zábavu. Druhá velká strana ráda hledá slabiny protivníka a zaráží do nich jedovaté dýky. Její vojevůdce však skončil na smetišti a je tu ještě jeden problém. Místní oranžoví pánové se s těmi modrými kamarádí už od půlky devadesátých let, kdy si vyměňují primátorská křesla a náměstkovské židle si dělí podle toho, kdo měl podle lidu převahu. Osvědčená taktika proto selhává, a tak strana vsadila na neznámou tvář, slibující, že všechno dobré bude lepší a to špatné půjde pryč. A ti noví rváči? Mají výhodu. Ještě jim lze věřit, slibují poprvé. A první sliby musí být úderné. Pokud vhodíme do nenasytného chřtánu volební urny právě jejich tiket, slibují nám zaručenou výhru. Důkladnou očistu. Hlavně pryč s korupcí. Tou je prý vše probujelé. Možná je, i když to není taková hrůza, jak v zápalu boje křičí. Ti noví rváči však podlehnou stejně jako veteráni. Mamon je můj osud, mamon je všechno, co neznal jsem dosud... A vidět jsou jen nenasytní pěšci, pěstění hřebci a laskaví pánové s dýmkou. Ale je to ve tvých rukou voliči, jen míchej kartami! Za čtyři roky si povíme, jestli bude mít pohádka šťastný konec.