"Jedná se o dvě mladé, dvouleté samice, které přijely ze zoo v německém Kronbergu. Právě tato zoologická zahrada má hlavní zásluhu na tom, že dosud na světě přežívá. Daněk mezopotámský představuje jeden ze zapomenutých triumfů ochranářské práce zoologických zahrad. Bez ní by s největší pravděpodobností z naší planety zcela zmizel," uvádí vědecký pracovník pro ochranu přírody Jan Pluháček.

Daněk mezopotámský je jedním ze zvířat, které znali lidé od pradávna. Byl zobrazován na starověkých památkách již v 9. století před naším letopočtem. Žil v jihozápadní Asii (Malá Asie a Persie, přesněji od Libanonu po Írán), přičemž na Blízkém východě byl vyhuben na konci 19. století. Naštěstí však byly o padesát let později v roce 1956 objeveny dvě populace v Íránu (v rezervacích Dez Wildlife Refuge a Karkeh Wildlife Refuge – obojí v provincii Chuzistán). Z nich se roku 1960 dostala samička a v roce 1964 sameček do zoo v německém Kronbergu. Z tohoto páru dnes pochází drtivá většina daňků na světě. Několik zvířat bylo totiž později ještě převezeno z Íránu do Izraele. Kronberský chov byl naštěstí velmi úspěšný a na jeho základě vznikla v evropských zoo populace, která dnes čítá 107 jedinců v šestnácti zoologických zahradách. Další desítky daňků mezopotamských chovají izraelské zoologické zahrady, které tento druh úspěšně vypouštějí do volnosti.

Zajímavost

Parohy mají pouze samci, jejich délka je mezi 50 až 70 cm. Samcům začíná první paroží růst zhruba ve druhém roce života, v předjaří shazují staré a v dubnu jim začíná vyrůstat nové, které je pokaždé o něco delší a rozložitější. Na rozdíl od jelenů je paroží daňků zakončeno lopatovitě. V porovnání s daňkem evropským, má daněk mezopotámský paroží méně lopatkovité a první výsada (očník) je poměrně krátká. Od svého evropského příbuzného se dále liší kratším a méně osrstěným ocasem a má výrazně menší černý lem kolem obřitku.