Do Vlastivědného muzea v Olomouci se  vrátila vstupní dubová dvoukřídlá vrata z druhé poloviny 18. století, kdy probíhala přestavba kostela.  V rámci rozsáhlých restaurátorských prací došlo jejich kompletní opravě.

Foto: VMO

„Došlo k opravě konstrukce a poškozených částí, odstranění povrchové úpravy, asanaci, konzervaci, kompletaci jednotlivých částí a nezbytné byly i další opravy,“ zmínil mluvčí muzea Antonín Valenta.
Muzeum využilo času, kdy nesmí přivítat návštěvníky, k mnoha dalším opravám. „Aktuálně také dokončujeme rozsáhlou opravu  budov, především krovů, střechy a omítek. Restaurovaná vrata jsou pak perličkou v tomto novém muzejním hávu. Lešení zmizí během května 2021,“ doplnil ředitel muzea Břetislav Holásek.

Bibliotéka tu byla v provozu až do počátku 20. století.

Foto: archiv VMO

Dnešní podoba kláštera klarisek v Olomouci pochází z druhé poloviny 18. století. Dějiny tohoto stavebního souboru však sahají až do 13. století. Podle tradice byl klášter založen již v roce 1250, první historicky doložitelná zmínka se vztahuje k roku 1298. Nejstarší známá vyobrazení areálu se dochovala až z doby mnohem pozdější – z let 1675 a 1745. Lze na nich spatřit komplex sestávající z kostela sv. Kláry při uliční čáře a z konventních budov přiléhajících na severní straně až k městským hradbám. Roku 1747 klášter utrpěl škody při opevňovacích pracích a muselo se kvůli tomu přistoupit k jeho úpravám. Přestavba započala roku 1754. Na řadu nejdříve přišly konventní budovy, teprve poté se v roce 1772 přikročilo k novostavbě kostela. Právě během jeho výstavby se klášter klarisek dostal do enormních hospodářských potíží a byla zde zakázána jakákoliv stavební činnost. Roku 1777 bylo navrženo klášter zrušit, roku 1779 se zahájil exekuční prodej jeho majetku a v roce 1782 skutečně došlo k jeho zrušení v první vlně josefínských reforem. Severní část konventu obsadila vojenská kasárna infanterie, jižní část s kostelem byla určena pro lycejní knihovnu. Bibliotéka tu byla v provozu až do počátku 20. století. Od roku 1908 se bývalý klášter stal sídlem Přírodovědeckého a uměleckého musea arcivévody Josefa Ferdinanda, muzejním účelům pak slouží dodnes.