Tradičním galavečerem zahájilo dnes Moravské divadlo novou sezonu. Kromě pestrého programu v podání všech tří souborů nabídlo divadlo i přehlídku osobností: i letos se totiž udělovaly ceny za uplynulou sezonu. A ceny překvapily. Ubylo totiž stálic a na jevišti se střídali hlavně mladí umělci.

Aby mohl začít nový divadelní rok, je potřeba se nejprve vypořádat s tím starým. Moravské divadlo proto sezonu zahájilo tradičním udílením cen. Zaplněné hlediště večerem provedli herci Klára Klepáčková a Jiří Suchý z Tábora. Tvůrci večera vsadili na rychlý střih a televizními estrádami milionkrát prověřenou hru na rozpustilou naivku a ironického všeználka. A vyhráli. V divadle se konečně poučili, že Amerika už je objevená a publikum nechce hrát roli pokusných králíků. Když estráda, pak tedy estráda a žádné vesnické pokusy o velkolepost. Režisér večera Milan Šotek se ukázal jako dobrý kuchař: z estrádní kuchařky vynechal trapnost, nabubřelost, ale i hloupost a urážení, naopak vsadil na humor a sehranost moderátorů. Ti ostatně už v úvodu souvislost s televizí přiznali a během večera se s notnou dávkou nadsázky na obrazku několikrát vrátili.

Dvouhodinový program odstartoval svižně nejprve předehrou v podání orchestru a pak rychlým sledem udílení cen a ukázek z aktuálních i připravovaných inscenací. První cenu, diváckou, si odnesli sólisté opery Jiří Přibyl a Lea Vítková. Častí návštěvníci slavnostních akcí konaných v divadle (jichž bylo v sále plném osobností veřejného života požehnaně) o něco později lehce zatrnuli, když moderátoři ohlásili ukázku z Fridy, která se stala evergreenem podobných událostí. Tentokrát ale režisér neposlal na jeviště hvězdy Mrózkovou a Jambora, ale sympatické kostlivce. Divadlo také dostalo nového obyvatele síně slávy: in memoriam do ní byl uveden dlouholetý legendární operní sólista Hynek Maxa, který v souboru působil šestadvacet sezon. Maxův vstup mezi emeritní členy jeho vzpomínající přátelé poněkud protáhli projevy, možná tím ale chtěli divadlu oplatit dlouhé čekání na tuto zaslouženou poctu; od smrti proslulého umělce totiž letos v prosinci uběhne už jedenáct let.

Hlavní ceny letos překvapily. Po dlouhé době byla totiž přerušena gottovská linka stále stejných stupňů vítězů a objevila se i nová jména. Cenu za nejlepší mužský výkon v souboru baletu jeho šéf Robert Balogh udělil Michalu Kováčovi, který zazářil jako Puk v baletu Sen noci svatojánské. Že si cenu opravdu zasloužil předvedl v ukázkách nejen ze zmiňované role, ale i jako jazzový tanečník. S cenou za ženský výkon pak odešla superstar souboru Renáta Mrózková. Balogh nemohl jinak, zatímco mezi mužskými členy souboru se rodí konkurence, Mrózková ji v současné době nemá.

Operní soubor pod vedením Miloslava Oswalda postavil na piedestal Magdu Málkovou a Vladislava Zápražného, kteří zazářili v hlavních rolích inscenace Simon Boccanegra. Právě v ní se ukázaly naplno kvality obou dlouholetých opor souboru, v poslední době spíš představitelů rolí vedlejších.

Nechybělo ani oblíbené estrádní číslo, které moderátoři často nezvládnou a upadnou do trapnosti: šéf činohry Michael Tarant totiž přinesl obálku s jmény Suchý a Klepáčková. Moderátoři chvíli balancovali na tenkém ledě: scénka Suchého s Tarantem parodující před prázdným plátnem oscarové ukázky nominovaných nepatřila k nejsilnějším momentům večera, ale Klepáčková v roli děkující naivky "já vím, že je to klišé, ale tahle cena patří nám všem, ne jen mně..." situaci zachránila a rozpačitost byla zapomenuta.

Ředitel Josef Podstata potom udělil svou cenu herci Petru Kubesovi. Podle jeho slov nejen za výkony v hlavní roli dramatu Stavitel Solness, ale také za všestrannost: Kubes se úspěšně věnuje malování, navíc se v těchto dnech před filmovou kamerou vtěluje do postavy legendárního spisovatele Charlese Bukowského.

Překvapila i cena primátora. Martin Novotný totiž nejprve vtipně glosoval aktuální politickou situaci z pohledu pasažéra v zaoceánském letu, který kroutí hlavou nad žabomyšími válkami v hloubce pod sebou, aby po přistání přešel přes lehce moralizující můstek a vyzdvihl naopak spolupráci. Svou cenu udělil za týmovou práci celému vedení divadla: řediteli i třem šéfům soubourů. Oficiálně za přípravu velkolepého představení Prodané nevěsty na Horním náměstí loni v září, mezi řádky i za cestu, kterou divadlo pod novým vedením za tři roky urazilo.

Letošní galavečer byl namíchán dobře. A dobře není za tři, ale v tomto případě lepší dva, aby zůstala zadní vrátka na příští roky. A možná by si pana Šotka mohli půjčit i tvůrci dalších ceremoniálů, které se během roku v divadle i na jiných místech ve městě konají. A přibrat by mohli i Suchého s Klepáčkovou. Ti se totiž na rozdíl od některých místních zasloužilců jen tak neokoukají. Takže nakonec proč ne. Žádná dvojka. Jednička.