Reklama

Úterý 25. června 2024, svátek má Ivan, venku je 15.3 °C

Divadlo na cucky přivítá po krátké odmlce návštěvníky spoustou novinek, říká jeho ředitelka Alžběta Kvapilová

Rozhovory

1.2.2024

Lenka Šťastná

Divadlo na cucky je od začátku ledna zcela uzavřeno, a to včetně přilehlé kavárny a Galerie XY. Momentálně ve všech prostorách probíhají stavební práce, aby se návštěvníci od února mohli vrátit do inovovaných interiérů. O tom, jaké další novinky na ně ve zbývající sezoně čekají, si s námi povídala ředitelka Divadla na cucky Alžběta Kvapilová.

Divadlo na cucky vč. kavárny je aktuálně uzavřeno kvůli opravám a znovu se otevře až v únoru. Prozraďte, na co se návštěvníci mohou nově těšit?
Věřím, že návštěvníky čekají zajímavější a příjemnější prostory. Kavárnu chceme mít otevřenou od 5. února, tak doufáme, že se nám podaří včas úpravy prostor stihnout. Pokud by se náhodou něco pozdrželo, máme v plánu otevřít alespoň espresso bar. Ale pokud se ptáte, na co se mohou lidé těšit, tak především na spoustu zajímavého programu. Už 8. února začínáme vernisáží. Půjde o velkou výstavu kolektivu Omlouvámesepardón, kteří si budou hodně pohrávat s prostorem. Nechci úplně prozrazovat, co se v galerii stane, ale jisté je, že výstava bude přístupná i rodičům s dětmi a já se opravdu těším na tu proměnu celého prostoru. No a hned dva dny po vernisáži máme v divadle naši první premiéru, což bude v sobotu 10. února a následně v pondělí 12. února opět rozjedeme naše pravidelné kurzy, na které byli lidé zvyklí od podzimu. Zároveň se už s nadšením připravujeme na Divadelní Floru, na které nás čeká další premiéra… Chápu, že jsme tady teď pro diváky celý leden nebyli a může to trošku vypadat, že se “flákáme”, ale tak to není. Naopak jsme se s plnou energií pustili do příprav mnoha novinek a těšíme se, až se o ně budeme moci podělit s veřejností.

Už na podzim jste přesunuli začátky inscenací na 18:30 a podle programu je takto zachováváte. Vnímáte to tak, že je pro diváky lepší, přijít do divadla o něco dříve?
Abych se přiznala, tak tuto změnu jsme udělali především kvůli našim hercům. Řada herců ze souboru Divadla na cucky žije v Praze a díky posunutí začátku představení o půl hodiny mohou bez problémů stihnout poslední vlak do Prahy. Ale musím říct, že i naši diváci kvitovali, že se jim změna lépe koriguje s hlídáním dětí či s brzkým vstáváním do práce. Takže jsme moc rádi, že se pozitivní ohlasy setkaly jak u herců, tak i u diváků.

Společně s rekonstrukcí vnitřních prostor proběhla i výzva na novou vizuální identitu celého prostoru. Deadline návrhů byl do 15. ledna - znamená to tedy, že teď vás čeká rozhodování nad zaslanými návrhy a výběr těch, které postoupí do druhého kola? 
Přišly nám víc než tři desítky návrhů, čímž jsme byli mile překvapeni. Už máme za sebou první předvýběr, nyní se zabýváme portfolii autorů a dalšími detaily. Rozhodujeme na plénu vedení domu a zároveň jsme si nominovali odbornou komisi, protože stojíme i o odborné stanovisko a zároveň chceme znát názor člověka, který stojí trošku vně, abychom věděli, jak návrhy rezonují v očích veřejnosti. Čeká nás ještě spousta práce. Máme docela jasnou představu o tom, kdo jsme a jak bychom měli vypadat, a teď si naše vize musí sednout i s finálním vizuálem.

Kdy se vlastně s novou vizuální identitou seznámí veřejnost?
Jednoznačně chceme vstoupit do nové sezony v novém kabátě, takže někdy v průběhu září. Doufám, že půjde o zahájení ve velkém stylu. Uvidíme, jak se nám vše podaří naplánovat, každopádně to budeme avizovat dopředu a plánujeme v rámci zahájení sezony i velkou akci na Dolním náměstí. Zatím jsou to plány, ale věřím, že se všechny uskuteční.

Diváci se do nových prostor divadla mohou vypravit nejdříve 10. února, kdy proběhne premiéra inscenace Numbers. Co nás v rámci této novinky čeká?
Půjde o premiéru multižánrového kusu, který pro nás připravuje choreograf Lex Shcherbakov. Inscenační tým se volně inspiroval současným textem ukrajinského původu a je to taková utopie o složitém světě, ve kterém se odehrává boj za svobodu i sebeurčení, což nese paralelu k současné rusko-ukrajinské válce. S Lexem jsme už delší dobu spolupracovali formou různých workshopů a těšili jsme se na to, že se nám podaří vytvořit nějaké větší dílo. Což se nyní zadařilo a máme s ním velké plány a ambice. V inscenaci vystupují dvě ukrajinské performerky a český a slovenský tanečník a jde o hru částečně beze slov, z části se zde objevuje řada různých jazyků, mj. i angličtina, takže se moc těšíme na to, že s ní budeme jezdit i různě po světě.

Už jste zmínila, že v průběhu Divadelní Flory plánujete ještě jednu premiéru v aktuální sezoně. O čem bude?
Půjde o čistě činoherní věc, kterou bude připravovat Šimon Spišák, který u nás režíroval pohádku Tři oříšky. Hra zatím nese pracovní název "Tragédi" a bude se hodně zabývat otázkou, proč lidé nechodí do divadla, proč nechodí za kulturou. Obecně bude sledovat fenomén změny diváckého chování po covidu. Zatím jsme ve fázi sběru dat a analýzy, zároveň máme v plánu realizovat drobný výzkum mezi současnou mladou generací, kde také vnímáme určitý posun v užívání kultury. Do premiéry máme ještě nějaké čtyři měsíce, takže uvidíme, jak se postupně utvoří děj inscenace a kam nás naše aktuální výzkumy zavedou. 

V celém prostoru Divadla na cucky i v přilehlé kavárně aktuálně probíhá čilý stavební ruch a od února se zde návštěvníci mohou těšit na inovované prostory. 

Foto: Jan Procházka

K úspěšným inscenacím divadla patří i novinka, kterou jste uvedli na podzim - hra Masaryk(ová), ve které se autoři inspirovali příběhem první dámy Československa, Charlotty Garrigue-Masarykové. Autentický materiál pro vznik hry sbírali tvůrci přímo v New Yorku, kde se setkali i s její pravnučkou. Kde vlastně vznikl nápad uchopit téma tímto způsobem a jak obtížné bylo realizovat setkání v New Yorku?
Už delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom chtěli vytvořit inscenaci na téma moci žen v politice, a to především v českém kontextu. Bylo to téma, které Silvii Vollmann, naši uměleckou šéfku, zajímá a nesli jsme si ho s sebou docela dlouho, ale nikdy nedošlo na konkrétní realizaci. Na loňský rok připadlo výročí sto let od úmrtí Charlotte Garrigue Masaryk a v momentě, kdy jsme na tuto informaci narazili, jsme věděli, že právě teď nastal ten správný čas na realizaci našeho plánu. První československá dáma udělala spoustu věcí pro náš národ a ani si toho možná nejsme vědomi. My jsme začali sbírat materiály, dohledávat informace a v průběhu bádání nás napadlo, že bychom mohli vyjet i do rodného New Yorku, kde momentálně žije pravnučka první dámy Charlotte Kotík. Realizovat samotné setkání nám hodně pomohl ředitel Českého centra v New Yorku, přes kterého jsme byli propojeni, ale do poslední chvíle nebylo jisté, zda se nám s ní skutečně podaří setkat. Nakonec se to povedlo a režisérka Silvia Vollmann i herečka Milada Vyhnálková ze setkání hodně těžily při vzniku samotné inscenace. Byl to pro obě hodně silný zážitek.

Když setkání se Charlotte Kotík bylo tak silné, nezvali jste ji na premiéru?
Zvali jsme ji, aby se na inscenaci přijela podívat. Musím říct, že i přes svůj pokročilý věk je stále hodně aktivní a pořád cestuje po světě, ovšem v době setkání s naším týmem byla zrovna po operaci a její zdravotní stav jí momentálně neumožňoval cestovat. Ale aktuálně pracujeme na tom, abychom mohli s inscenací Masaryk(ová) vyjet i do New Yorku, takže by se na nás mohla přijít podívat přímo tam, když jí nevyšla cesta do Olomouce. (úsměv)

Další zajímavý lidský příběh, který jsme v Divadle na cucky mohli vidět ztvárněný, byl osud uznávaného olomouckého adiktologa Dušana Dvořáka, který byl odsouzen za pěstování léčebného konopí k šesti letům vězení. Inscenaci Tanec dervišů jste uvedli v květnu loňského roku a v listopadu byl Dušan Dvořák podmínečně propuštěn po čtyřech letech. Myslíte, že zviditelnění jeho příběhu touto inscenací mohlo k jeho propuštění pomoci?
To je hrozně těžké říct, ale věřím, že jakákoliv zmínka nebo podpora přispívá k tomu, aby se věci hnuly. Ale myslím si, že jsme určitě mohli být jedním z hybatelů a alespoň nějakým způsobem jsme k tomu přispěli. Zpráva o jeho propuštění byla poměrně rychlá a ani jsme s tím nepočítali. Ještě během prvních uvedení inscenace jsme vždy na konci četli dopis a diváci měli možnost připojit se k petici, kde režisérka ve spolupráci s Divadlem na cucky žádala o prezidentskou milost. Ta mu byla zamítnuta, ale propuštění se Dušan Dvořák nakonec dočkal. Dokonce se krátce po něm zúčastnil i našeho představení a dvou besed, které probíhaly po ukončení hry. Já jsem se s ním setkala jen krátce, ale byl za propuštění očividně rád a zároveň byl rád, že se jeho příběh takhle ztvárnil i v rámci představení v Divadle na cucky. 

Už v březnu nás poněkud netradičně čeká další ročník Noci divadel, která se ze stálého podzimního termínu přesouvá právě na jaro. Tématem by tentokrát měla být Proměna. Začínáte už přemýšlet nad programem, který pro diváky připravíte?
Přemýšlíme nad ním, protože proměna se nás obecně v tomto roce hodně týká. Co určitě víme, tak že budeme večer pro diváky hrát další úspěšnou inscenaci, Vichřici v domě č. 11, kterou nazkoušeli profesionální režiséři s naším studiem SEN, což je amatérský soubor složený ze seniorů. A právě v této hře lze krásně spatřit jakousi proměnu - konkrétně vnímání seniorů jako takových nebo proměnu našich konkrétních seniorů, ze kterých se opravdu stávají herci vedení profesionálním týmem a člověk má pocit, že se dívá na divadlo s velkým D. Není to žádná amatérština. Je to skvělé mohu doporučit všem, aby tuto hru viděli, protože si myslím, že to stojí za to. Jednak se lidé dozví věci, které možná netušili a zároveň se zákonitě pobaví. Kromě večerního představení samozřejmě plánujeme i nějaký odpolední program, spojení edukačních a divadelních aktivit, ale to je ještě hodně v plenkách a víc vám nyní neprozradím.

Letošní sezonu již tradičně zakončíte přehlídkou Cirkuzkus. Zatím se dají koupit lístky na tři večery v areálu Letního kina. Plánujete opět i nějakou přehlídku na Dolním náměstí?
Ano. Samotné zahájení novocirkusové přehlídky proběhne opět na Dolním náměstí a bude zdarma. S působištěm divadla právě na náměstí se přímo nabízí využití tohoto prostoru. Dá se říct, že jde o takové naše předpódium a my hodně stojíme o to, rozhýbat veřejný prostor v Olomouci. Zároveň novocirkusová představení nejsou úplně nejlevnější záležitost a někdo si třeba nemůže dovolit přijít na ně s početnější rodinou, nebo neví, jestli by děti zvládly celovečerní představení, tak právě tito diváci mohou využít příležitosti a vychutnat si část programu zdarma na náměstí. A zároveň tím nalákáme i různé další kolemjdoucí, kteří třeba ani netuší, že je něco takového v Olomouci jednou za rok k vidění. A jak říkáte, je to již naše tradiční tečka za sezonou, takže je logické, že si zde každý rok necháváme i jeden večer propojený s Dolním náměstím a s naším Divadlem na cucky.