K úspěšným inscenacím divadla patří i novinka, kterou jste uvedli na podzim - hra Masaryk(ová), ve které se autoři inspirovali příběhem první dámy Československa, Charlotty Garrigue-Masarykové. Autentický materiál pro vznik hry sbírali tvůrci přímo v New Yorku, kde se setkali i s její pravnučkou. Kde vlastně vznikl nápad uchopit téma tímto způsobem a jak obtížné bylo realizovat setkání v New Yorku?
Už delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom chtěli vytvořit inscenaci na téma moci žen v politice, a to především v českém kontextu. Bylo to téma, které Silvii Vollmann, naši uměleckou šéfku, zajímá a nesli jsme si ho s sebou docela dlouho, ale nikdy nedošlo na konkrétní realizaci. Na loňský rok připadlo výročí sto let od úmrtí Charlotte Garrigue Masaryk a v momentě, kdy jsme na tuto informaci narazili, jsme věděli, že právě teď nastal ten správný čas na realizaci našeho plánu. První československá dáma udělala spoustu věcí pro náš národ a ani si toho možná nejsme vědomi. My jsme začali sbírat materiály, dohledávat informace a v průběhu bádání nás napadlo, že bychom mohli vyjet i do rodného New Yorku, kde momentálně žije pravnučka první dámy Charlotte Kotík. Realizovat samotné setkání nám hodně pomohl ředitel Českého centra v New Yorku, přes kterého jsme byli propojeni, ale do poslední chvíle nebylo jisté, zda se nám s ní skutečně podaří setkat. Nakonec se to povedlo a režisérka Silvia Vollmann i herečka Milada Vyhnálková ze setkání hodně těžily při vzniku samotné inscenace. Byl to pro obě hodně silný zážitek.

Když setkání se Charlotte Kotík bylo tak silné, nezvali jste ji na premiéru?
Zvali jsme ji, aby se na inscenaci přijela podívat. Musím říct, že i přes svůj pokročilý věk je stále hodně aktivní a pořád cestuje po světě, ovšem v době setkání s naším týmem byla zrovna po operaci a její zdravotní stav jí momentálně neumožňoval cestovat. Ale aktuálně pracujeme na tom, abychom mohli s inscenací Masaryk(ová) vyjet i do New Yorku, takže by se na nás mohla přijít podívat přímo tam, když jí nevyšla cesta do Olomouce. (úsměv)

Další zajímavý lidský příběh, který jsme v Divadle na cucky mohli vidět ztvárněný, byl osud uznávaného olomouckého adiktologa Dušana Dvořáka, který byl odsouzen za pěstování léčebného konopí k šesti letům vězení. Inscenaci Tanec dervišů jste uvedli v květnu loňského roku a v listopadu byl Dušan Dvořák podmínečně propuštěn po čtyřech letech. Myslíte, že zviditelnění jeho příběhu touto inscenací mohlo k jeho propuštění pomoci?
To je hrozně těžké říct, ale věřím, že jakákoliv zmínka nebo podpora přispívá k tomu, aby se věci hnuly. Ale myslím si, že jsme určitě mohli být jedním z hybatelů a alespoň nějakým způsobem jsme k tomu přispěli. Zpráva o jeho propuštění byla poměrně rychlá a ani jsme s tím nepočítali. Ještě během prvních uvedení inscenace jsme vždy na konci četli dopis a diváci měli možnost připojit se k petici, kde režisérka ve spolupráci s Divadlem na cucky žádala o prezidentskou milost. Ta mu byla zamítnuta, ale propuštění se Dušan Dvořák nakonec dočkal. Dokonce se krátce po něm zúčastnil i našeho představení a dvou besed, které probíhaly po ukončení hry. Já jsem se s ním setkala jen krátce, ale byl za propuštění očividně rád a zároveň byl rád, že se jeho příběh takhle ztvárnil i v rámci představení v Divadle na cucky. 

Už v březnu nás poněkud netradičně čeká další ročník Noci divadel, která se ze stálého podzimního termínu přesouvá právě na jaro. Tématem by tentokrát měla být Proměna. Začínáte už přemýšlet nad programem, který pro diváky připravíte?
Přemýšlíme nad ním, protože proměna se nás obecně v tomto roce hodně týká. Co určitě víme, tak že budeme večer pro diváky hrát další úspěšnou inscenaci, Vichřici v domě č. 11, kterou nazkoušeli profesionální režiséři s naším studiem SEN, což je amatérský soubor složený ze seniorů. A právě v této hře lze krásně spatřit jakousi proměnu - konkrétně vnímání seniorů jako takových nebo proměnu našich konkrétních seniorů, ze kterých se opravdu stávají herci vedení profesionálním týmem a člověk má pocit, že se dívá na divadlo s velkým D. Není to žádná amatérština. Je to skvělé mohu doporučit všem, aby tuto hru viděli, protože si myslím, že to stojí za to. Jednak se lidé dozví věci, které možná netušili a zároveň se zákonitě pobaví. Kromě večerního představení samozřejmě plánujeme i nějaký odpolední program, spojení edukačních a divadelních aktivit, ale to je ještě hodně v plenkách a víc vám nyní neprozradím.

Letošní sezonu již tradičně zakončíte přehlídkou Cirkuzkus. Zatím se dají koupit lístky na tři večery v areálu Letního kina. Plánujete opět i nějakou přehlídku na Dolním náměstí?
Ano. Samotné zahájení novocirkusové přehlídky proběhne opět na Dolním náměstí a bude zdarma. S působištěm divadla právě na náměstí se přímo nabízí využití tohoto prostoru. Dá se říct, že jde o takové naše předpódium a my hodně stojíme o to, rozhýbat veřejný prostor v Olomouci. Zároveň novocirkusová představení nejsou úplně nejlevnější záležitost a někdo si třeba nemůže dovolit přijít na ně s početnější rodinou, nebo neví, jestli by děti zvládly celovečerní představení, tak právě tito diváci mohou využít příležitosti a vychutnat si část programu zdarma na náměstí. A zároveň tím nalákáme i různé další kolemjdoucí, kteří třeba ani netuší, že je něco takového v Olomouci jednou za rok k vidění. A jak říkáte, je to již naše tradiční tečka za sezonou, takže je logické, že si zde každý rok necháváme i jeden večer propojený s Dolním náměstím a s naším Divadlem na cucky.