Východ – Západ

Festivalový epilog na scéně do posledního místa zaplněného olomouckého S-klubu letos obstaraly charismatické členky mannheimské činohry režírované Češkou Kamilou Polívkovou. Inscenace metaforického textu Ewe Benbenek Juices – na jejímž vzniku se podílel i scénograf Antonín Šilar a dramaturgyně NT Mannheim a Divadelní Flory Dominika Široká – měla světovou premiéru na konci loňské sezony. Těsně před olomouckým uvedením zaujal naléhavý příběh o neutěšených pracovních podmínkách východoevropských přistěhovalkyň publikum prestižní přehlídky Mülheimer Theatertage.

Polívková, Benbenek i Široká se spolu s dalšími ženskými osobnostmi současného středoevropského divadla zapojily do doprovodných aktivit DF realizovaných ve spolupráci s brněnským Centrem experimentálního divadla. Na seminářích participovaly např. intendantka Maxim Gorki Theater Berlin Shermin Langhoff, programová ředitelka festivalu Radar Ost Birgit Lengers, umělecká šéfka Theater Dortmund Julia Wissert, kreativní producentkou Schauspielhaus Zürich Katinka Deecke spolu s českými režisérkami a dramaturgyněmi Miřenkou Čechovou, Lucií Ferenzovou, Lenkou Havlíkovou nebo Viktorií Knotkovou.

Během posledních festivalových dnů, díky moderovaným diskuzím i osobním prezentacím, tematizovaly problematiku zastoupení žen v manažerských pozicích kulturních institucí i vzájemné působení a prolínání východoevropské a německojazyčné divadelní tvorby.

Vedle mannheimských Juices akcentoval – formou netypického "divadelního koncertu" – nenaplněnost "západních příslibů" lepšího života také titul Moldavanky Nicolety Esinencu s ironickým názvem Symfonie pokroku. Odvrácenou tvář fenoménu otevřené Evropy exponovalo v ČR poprvé vystupující kišiněvské teatru-spălătorie, jež svůj industriální hudební experiment (v koprodukci s HAU Hebbel am Ufer Berlin) uvedlo na nejvýznamnějších festivalech politického divadla.

Úžasné, fascinující, upřímné a… naléhavé

Adjektiva jako "fascinující, famózní, nezvykle upřímné či úžasné" zaznívala na začátku Divadelní Flory z úst mnoha festivalových hostů a hostek bezprostředně po slavnostním zahájení olomoucké přehlídky. O ně se – v pátek 10. května na jevišti Moravského divadla, za účasti ministra kultury ČR Martina Baxy – postaral mezinárodní ansámbl Schauspielhaus Bochum s inscenací Nový život německého režiséra Christophera Rüpinga.

Ovace si vysloužilo rovněž představení českého Divadla roku a režiséra Dušana D. Pařízka, které na stejném místě 27. Divadelní Floru oficiálně uzavíralo. Adaptace Remarquova románu Na západní frontě klid, propojená do divadelního diptychu společně s inscenací hry Natalie Vorožbyt Zelené koridory, je naléhavým statementem Divadla X10 k ruské agresi na Ukrajině.

Stejné téma bolestně autenticky rezonovalo také v obou produkcích polského choreografa Macieje Kuźmińského – ve sborovém vystoupení ukrajinských tanečnic Every Minute Motherland i v intimní zpovědi Darii Koval, jedné z hvězd letošní Flory.

Žánrová i tematická pestrost, světové premiéry

Propojením urbánního tance a brutalistní architektury si návštěvníky podmanila salcburská taneční skupina Hungry Sharks, jejíž inscenace Béton Brut se stala diváckým hitem 27DF. Nadšený ohlas vyvolala i choreografie Maďarky Anny Biczók Delicate, zaujala Anomalie Francouzky Agathe Tarillon a Slovenky Evy Urbanové.

Kromě desítky zahraničních produkcí nabídla Flora také řadu titulů předních českých a slovenských inscenátorů a inscenátorek, protagonistů, protagonistek i špičkových souborů. S jejím ročníkovým leitmotivem inspirativně komunikovala tvorba Miloslava Königa, Jana Nebeského a Masopustu, brněnského HaDivadla a Ivana Buraje, Alžběty Novákové, Elišky Říhové a vršovického Vzletu, Romana Vencla, Petra Erbese a Borise Jedináka, Miřenky Čechové, Iris Kristekové a Tantehorse, Silvie Vollmann, Milady Vyhnálkové a Divadla na cucky, Lucie Ferenzové, Marie Štípkové a Švandova divadla, Jazmíny Piktorové a Sabiny Bočkové nebo činoherního i operního souboru Moravského divadla Olomouc. Významnější prostor dostala tvorba režiséra Michala Háby, který na festivalu strávil několik dnů se svým souborem Lachende Bestien i s kolegy z ústeckého Činoherního studia.

Olomoucký balet uvedl ve světové premiéře komponovaný taneční večer s příznačným názvem Freedom in Motion (choreografie WHITEflag day Roberty Ferrary a Inventing Freedom Štěpána Pechara), s vtipnou autorskou novinkou Tragédi – v režii Šimona Spišáka – přispělo do programu Flory také olomoucké Divadlo na cucky.

Mezinárodní hlavní program DF pozval na činohru, tanec, operu, muzikál, divadelní koncert i stand-up, doprovodný program pak na spoustu hudebních produkcí, workshopy, výstavu a především velké množství besed.

Plné sály dvanáct dnů

"O všechny produkce byl, stejně jako loni, velký divácký zájem. Festival oslovil na sedm tisíc návštěvníků. Vřelou festivalovou atmosféru si pochvalovali všichni účinkující, kteří letos do Olomouce dorazili z jedenácti zemí," okomentovala průběh Flory její mluvčí Daniela Hekelová.

Příští festivalový ročník odstartuje v Olomouci v pátek 9. května 2025 a zastřeší ho motto Rovnost.