Každá škola v souvislosti s distanční výukou přešla na nový způsob komunikace s žáky. Někdo preferuje emaily, jiný posílá úkoly přes WhatsApp, další komunikuje přes platformu Teams. "My musíme mít přehled o tom, jakým kanálem který z našich žáků komunikuje, a zda si řádně plní úkoly. Prakticky asi všichni potřebují nějaký náš dohled. Já jsem u pár žáků seděl, kontroloval je při výuce, a problém nastává v momentě, kdy na chvilku přestanou dávat pozor a následně nestíhají. Když se jim to stane ve třídě, tak se poměrně rychle dostanou zpět, při online výuce je to ale někdy problém. Konkrétně třeba u angličtiny. Stačí malé zpoždění přenosu, na desetinu vteřiny se jim to sekne, a oni už slyší špatnou výslovnost. Takže pak přebíháme od jednoho ke druhému, kontrolujeme je, jak jsou na tom, kdo něco nestihl, a odpoledne se to s nimi snažíme probrat znovu. Někteří žáci měli tendence posílat neúplné úkoly, jen aby už to měli za sebou, ale to už se naštěstí nestává. V poslední době se to hodně zlepšilo, někteří žáci dostali i pochvaly za vzorné plnění úkolů a aktivitu při distanční výuce," uvádí Křepský.

---

Dlouhé odloučení od spolužáků se začíná projevovat i na psychice dětí

Co se týká oddechových školních aktivit, jako jsou tělocvik či výtvarná výchova, tak ty jsou v dětském domově schopni nahradit. "Máme vlastní posilovnu, děti si chodí hrát na hřiště, byli jsme na výletech, na bruslích i na běžkách. Takže rozvíjet aktivitu dětí není problém. Problém je bohužel to, že dětem chybí kontakt se spolužáky a kamarády ze tříd. Oni si můžou psát nebo si volat, ale to není adekvátní náhrada. A pokud mají třeba na střední škole spolužáky z celé republiky a téměř rok jsou bez nějakého pravidelného kontaktu, tak to pro ně není dobré a začíná se to projevovat na jejich psychice," vysvětluje Křepský.

"Sociální izolace je pro děti velká zátěž a poslední dobou se nám zde projevují deprese a úzkosti. Asi jednu třetinu dětí máme momentálně na lécích, což je nejvíc za celou dobu. Ti, kteří nějaké psychiatrické léky brali, tak mají navýšené dávky, a někteří z těch, kteří je nebrali, tak začali. Určitě jejich psychice ani neprospívá fakt, že není žádná jistota a záruka, kdy aktuální stav skončí, a kdy se budou moci vrátit do lavic. Kdyby se řeklo, že v květnu se vrací do škol, tak už by se nějakým způsobem naladili, začali by se těšit, a hned by ta psychika byla jiná," doplňuje slova ředitele také psycholožka a terapeutka Radmila Navrátilová s tím, že odloučení od spolužáků není jediným psychickým problémem, se kterým se v domově potýkají. "Poslední dobou řešíme u dětí i poruchy spánku, které přímo souvisejí s aktuálním režimem dne. Díky online výuce jsou celé hodiny u počítačů, poté, když se snaží spojit se svými spolužáky, tak jsou opět u počítačů. Tělo díky tomu není tak unavené a nemá důvod, proč by v noci mělo spát. Samozřejmě se snažíme v dětech povzbudit nějakou aktivitu, ti menší si jdou třeba zahrát fotbal, ale když tohle navrhnete sedmnáctiletým holkám, tak to pro ně není aktivita, kterou by chtěly dělat. Řekla bych, že některé děti se s dopady této distanční výuky budou vyrovnávat i nějakou dobu poté, co se situace vrátí do normálu. Děti si budou muset opět zvyknout na jiný režim, ti mladší, třeba třeťáci, část školního života prožili úplně mimo školu. Studenti prvních ročníků na středních školách pomalu ani neznají své spolužáky, učitele… Návrat k normálnímu režimu tedy pro některé bude určitě komplikovaný," vysvětluje Navrátilová.

Dětský domov Šance má také svou hudební skupinu a Popovou školu, která často vystupuje na nejrůznějších akcích. Vzhledem k aktuálním opatřením je však její činnost v poslední době téměř na bodu mrazu. "Máme kapelu, ale bohužel nemůžeme hrát. Naposledy jsme hráli v září v parku, což bylo v době částečného uvolnění opatření, ale jinak jsme bohužel o všechny koncerty přišli. Před Vánoci jsme kromě různých vystoupení měli mít i dílničky a prodejní jarmarky, to se taky nemohlo uskutečnit. A my jsme tak přišli i o peníze. Troufám si říct, že o takových třicet až padesát tisíc," říká Křepský s tím, že po finanční stránce to není zrovna ideální. "My jsme příspěvková organizace, takže dostáváme klasické příspěvky, ze kterých dětem kupujeme stravu, oblečení a další nezbytnosti. Teď z těchto peněz ale musíme nakupovat i jiné věci, aktuálně třeba potřebné respirátory. Když si spočítáte počet dětí i zaměstnanců v domově, tak to máme tisíc korun za respirátory denně, což dělá třicet tisíc měsíčně. A v tomto případě mě mrzí, že ministerstvo školství a potažmo i zřizovatel mlčí. Ministr školství slibuje, ale doteď jsme ve druhé vlně od metodického ministerstva ani zřizovatele nedostali vůbec nic. Kdyby alespoň zavolali a řekli ‘pište si všechny výdaje a pak se o tom pobavíme’. Ale oni nic. V loňském roce jsme od zřizovatele dostali jedinou krabici roušek a teď… Nakonec jsme (dnes ráno pozn. red.) obdrželi od ministra školství dopis, kde vyzývá pedagogy k očkování a zároveň píše, že do škol je přichystáno k distribuci 3,5 milionu roušek či respirátorů. Tak uvidíme, kolik se jich nakonec dostane k nám. I proto jsem nesmírně vděčný za všechny naše sponzory, kteří nám pomáhají, a bez kterých bychom pravděpodobně ještě dnes neměli potřebné vybavení pro všechny děti," doplnil Křepský.