Dokud sníš, nejseš mrtvej. Tak zní ústřední motto zbrusu nového českého filmu, který mapuje tři roky života mladého bohémského básníka Ivana Heinze v podání Kryštofa Hádka. Živelnost, neúprosné dějiny, anarchistické básně, všudypřítomný cigaretový kouř a inspirace životem Egona Bondyho v olomouckém multikině Cinestar působí již od konce minulého týdne.

Jsme v roce 1947. Začínající básník Ivan Heinz slaví devatenáctiny a hormony se bouří. K zálibám řadí půvabné slečny, alkohol, cigarety a psaní bezprostředních básní, které v sobě mají leccos punkového. Kašle na budoucnost, užívá si aktuální přítomnost, nerozumí si se svým otcem, vzhlíží k socialismu a k revoluci. Jeho realita je maximálně přikrášlená, svět si promítá jedině v rozzářených růžových barvách. Pak se mu tahle představa začne rozpadat. Nově nastolený režim se s nikým příliš nepáře, v téhle realitě už není místo pro snílky. Jedinou záchranou se zdá být úprk do zahraničí…
Film 3 sezóny v pekle je celovečerním debutem jinak ostříleného Tomáše Mašína, který je také zároveň scénáristou snímku. Během psaní se nechal inspirovat osobností kultovního českého básníka a filozofa Egona Bondyho a do příběhu tak zapojil řadu momentů z jeho autobiografie s názvem Prvních deset let.
Od 90. let se Mašín pohybuje na reklamním poli, patří mezi české režiséry, kteří jsou díky svým TV kouskům opěvováni snad více v zahraničí než u nás. Několik let ve zběsilé reklamní praxi mu bylo v případě prvního celovečeráku jedině ku prospěchu: "Čím větší praxe, tím lepší připravenost pro natáčení celovečerního filmu. Reklama vás naučí řemeslu, což je pak u filmu takový první předpoklad k tomu, že by mohl být úspěšný. Zkrátka, že je technicky, řemeslně dobře zvládnutý. Film je přeci jenom především vizuální umění a z tohoto hlediska je reklama vynikající průprava pro každého režiséra," potvrzoval Mašín na tiskové konferenci.

Rychlé lásky

3 sezóny v pekle rovná se tedy dvě hodiny zmáklého filmařského řemesla. Hned zpočátku se útočí atmosférou. Žijí postavy, žijí básně, žijí města. Mladý básník Heinz opovrhuje normami, kašle na morálku a už vůbec těžko snáší autority. Z plátna cítíte anarchii, nevázanou energii, neustále vás obklopuje štiplavý kouř z cigaret. Velkou zásluhu na tom má Mašínova prozíravě zvolená spolupráce s islandským kameramanem Karlem Oskarssonem. Nečekejte od něho okázalé nálety ani žádné jiné přímočaře efektní frajeřinky. Od začátku do konce snímá natěsno, je nalepený na hlavním hrdinovi, působí jako drzý pozorovatel, který ho sleduje na každém kroku a občas se na černobílou realitu podívá rozostřeně jeho osobitým básnickým viděním. Řeklo se také, že žijí města. Společně s hrdinou proplouváte Prahou 40. let, uskakujete před projíždějícími dobovými tramvajemi, později se vám zase do očí valí prach z poválečné zpustošené, ale přesto stále podmanivé Vídně. Prostředí dýchají, jsou nenápadná, tvůrci vám je nepodsouvají, berou je jako zcela normální součást tohoto světa a právě o to více ohromují jejich maximální autentičností. A to vše se vám míhá před očima "pouze" jako pozadí velmi intimní a vášnivé love story, v níž se provokující básník až po uši zamiluje do divoké bisexuální slečny (polská herečka Karolina Gruszka). Oba nejprve naplno prožívají svou rychlou lásku, oba jsou následně nepříjemně semleti dobovými událostmi. V případě Kryštofa Hádka v ústřední roli zapomeňte na role líbivých hochů z Tmavomodrého světa nebo z Bobulí. Pod Mašínovou taktovkou je Hádek nejprve arogantním, drzým a neuvěřitelně naivním flákačem, z něhož se v průběhu času stává rozumněji uvažující lidská troska, která se neustále poučuje a zároveň znovu a znovu tvrdě padá na hubu. Žije si svoje 3 seźony v pekle. Strhující i ospalé, dojemné a drsné.
V multikině Cinestar poběží film do středy 9. prosince vždy od 15:30, 18:00 a 20:30 hodin. Více na adrese http://olomouc.cinestar.cz
.