Časy filmového pásu a vrčících promítaček už pomalu končí. Digitalizace sice do kin vtrhla se zpožděním, zato s o to větší vervou. Od konce roku už je digitální i jediné klasické kino ve městě. Digitální projektor se tam zabydlel hodně rychle, navíc umožňuje i podívanou ve 3D. Podívejte se s námi do "strojovny" kina.

V promítací místnosti kina Metropol zatím působí digitální projektor jaksi nepatřičně. Na stěnách dosud visí filmové kotouče, ve vzduchu je cítit vůně dobře promazaných starých strojů, které ladí s plakáty lákajícími na trháky, které dnes patří k filmům pro pamětníky. Na nostalgii ale není čas. Doba jde dopředu. "Chceme divákům nabídnout co nejširší spektrum promítaných filmů," prozrazuje ředitelka kina Irena Chmelová. Skutečnost je ale taková, že bez digitálního projektoru by kino mohlo nabídnout jen zmiňované filmy pro pamětníky. "Distributoři už novinky na klasickém filmovém pásu prakticky nenabízejí. Je to logické. Točí se digitálně, střih, post produkce, všechno je digitální. Přepisovat potom hotový film na pás je nákladné a neefektivní," líčí Chmelová. Kino proto, za notného finančního přispění města a Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, před nedávnem pořídilo špičkový digitální projektor od firmy Sony.

"Je to jeden z mála projektorů s výměnnými objektivy, většinou se dělají pouze s jedním napevno zabudovaným," představuje přístroj promítač Ivan Škrovánek. Právě díky možnosti měnit objektivy může projektor promítat různé formáty. Například i ten trojrozměrný. Výměna objektivu je však mnohem složitější, než jak ji znají třeba fotografové. "Je to vlastně celá hlava s objektivem. Než se připojí všechny kontakty a dráty, trvá to zhruba dvacet minut," vysvětluje Škrovánek. Díváci si potom mohou vychutnat opravdu nevšední zážitek. "Používáme technologii RealD. Ta nabízí mnohem kvalitnější podívanou než klasické 3D kino s barevnými brýlemi a citlivější diváky by z ní neměla rozbolet hlava," podotýká Irena Chmelová. Pro 3D projekci slouží modul se dvěma objektivy. Každý promítá obraz pouze pro jedno oko. Zrak diváka je dokáže rozlišit díky speciálním brýlím. Ty mají skla jen mírně zabarvená a vypadají jako sluneční. Promítat se ale musí na speciální stříbrné plátno. I to už v Metropolu mají.

Obsluhovat digitální projektor není nic složitého. Ovládá se pomocí dotykové obrazovky, která připomíná lepší mp3 přehrávač. "Od distributora nám přijde bednička s harddiskem. Pomocí USB kabelu ho propojíme s projektorem a nahrajeme film na server. Trvá to zhruba stejně dlouho jako jedno přehrání," popisuje Chmelová. Kdo by si však myslel, že bedničku s horkou filmovou novinkou do kina přivezou v obrněné dodávce s ozbrojeným doprovodem, je na omylu. Film je chráněn mnohem efektivněji. "Nahrajeme ho do projektoru, ale je zamčený a nedá se přehrát. Na to potřebujeme speciální klíč, který dostaneme až poté, co projekci zaplatíme," usmívá se Irena Chmelová a celý proces předvede. Za chvíli je připraven film, na který se už ve foyer houfují diváci. Stačí kliknout a představení začne.

Digitální obraz je dokonale ostrý, ani zrnko šumu či typická prasklinka se neobjeví. Sterilita je právě to, co zlí jazykové a staromilci digitální době vyčítají. "Ať si kdo chce říká cokoliv, digitální film nemá duši. Přestože je barevně naprosto vyvážený, je takový bezbarvý," usmívá se Ivan Škrovánek a opírá se přitom o starou promítačku z osmdesátých let, která ještě donedávna spolu se svým dvojčetem zajišťovala kinu obživu. "Je to jako s gramodeskami, ke kterým se teď spousta opravdových fajnšmekrů vrací. Stejné je to i s filmy. Když třeba promítáme filmový klub, často se lidé ptají 'A bude to z pásu? Hlavně to pusťte z pásu!' Proto si nemyslím, že by ty digitální stoje klasiku úplně vytlačily," vypráví Škrovánek, který ve "strojovně" kina pracuje 35 let. A během řeči zakládá do stroje filmový pás. Je na něm ale jen znělka kina, kterou pouští před každým promítáním. "Z pásu se nyní promítá jen asi pětkrát do měsíce a jsou to hlavně starší filmy," dodává Irena Chmelová.

Kino ale moderní techniku potřebovalo jako sůl. Právě díky ní už nebude dostávat novinky s měsíčním zpožděním a diváci si je tak budou moci vychutnávat tak jako za starých časů. Jen místo celuloidového pásu, nad kterým bdí zkušený promítač, se budou ve filmová dobrodružství měnit jedničky a nuly. A hlídat je bude hlavně kontrolní software. Účel je ale stejný. Promítat filmy. Příští rok to bude osmdesát let, co s tím v kině Metropol začali.