V polovině srpna se již několik let zásluhou Matice svatokopecké koná v poutním chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku den otevřených dveří. Jednou do roka je tak umožněno zájemcům prohlédnout si ty části baziliky, jež nejsou při běžných návštěvách po standardních trasách dostupné. Nejinak tomu bylo i letos.

Pořadatelé se na každý den otevřených dveří pečlivě připravují, poněvadž prohlídková trasa vede obtížně průchozími zákoutími a úzkými, většinou točitými schodišti, kam bylo všude nutno chodit řízeně, aby nenastala zácpa; k tomu postavit živý ukazatel v podobě obětavého informátora.
Málokterá historická stavba v Olomouci baziliku minor na Svatém Kopečku svou věhlasností předčí. Její založení spadá do 17. století a jejímu postavení předcházelo vybudování drobné kaple panem Andrýskem jako vzdání holdu za zázračné uzdravení slepce. Chrám byl postaven pod patronací premonstrátů na Klášterním Hradisku předními architekty (G. P.Tencalla) a staviteli a vyzdoben sochami, štukami a obrazy nejlepších výtvarníků své doby (B. Fontana, J. Winterhalter, Jan K. Handke a další).

Den otevřených dveří je nutno vyzvednout jako skvělý počin Nadace svatokopecké, jímž bylo umožněno návštěvníkům nahlédnout do chrámu a jeho jednotlivých částí jiným spektrem možností, jaksi z jiného úhlu. Takový pohled byl daleko sugestivnější a působivější, než nabízí běžná prohlídka poutního místa. Přístupné byly tentokrát obě chrámové věže, zvony, ochoz kopule, Francouzský sál a sál Andrýskův, kúr chrámu s klášternímu varhanami (díky probíhající svatbě se na nich dokonce koncertovalo v doprovodu houslisty), Svatokopecké muzeum, křížová cesta... Z mnoha těchto míst se otevřel návštěvníkům nový pohled na sochy, chrámové klenby, štuky a další výzdobu, ale s nadšením byla vítána i nádherná vyhlídka do malebného kraje Hané. Ani se například nechtělo věřit, že pendantivy pod kopulí jsou tytéž, na něž se lidé dívají z chrámu. Vždyť ta Asie, Amerika, Evropa a Afrika (Austrálii tehdy ještě Evropané neznali) vypadaly úplně jinak...
Svatokopecká bazilika je dílo staletí, velký odkaz, jakýsi skvost, chlouba. Přes příslovečně letní počasí jí stovky lidí dalo během dně otevřených dveří přednost před rekreačními možnostmi a levnější a méně náročnou zábavou. Určitě toho nelitovali.