Rockoví fanoušci včera měli svátek. Olomouc totiž poprvé v historii přivítala skutečnou světovou legendu nejvyšší kategorie. Ian Gillan, Steve Morse, Don Airey, Ian Paice a Roger Glover přivezli stále dobře šlapající stroj jménem Deep Purple.

Takový nápor olomoucký "zimák" už dlouho nezažil. Všechna místa do posledního vyprodaná už několik týdnů, tlačenice u vstupu, ostří hoši, kteří vám seberou PET lahev s pitím... Krátce před sedmou večerní vše napovídalo, že se chystá pořádný rockový večírek. Kdo by ovšem čekal uvnitř dusno a zpocený dav, mýlil by se. Stadion je zimní a je potřeba to brát doslova. Fanoušci celý koncert drkotali zuby.

První se na pódiu objevili The Again. Žánrově trefa, i když za jejich výběrem bude pravděpodobně trocha politického lobbingu. Kapela si s pravděpodobně největším publikem, před jakým kdy hrála, poradila profesionálně a roli předskokana sehrála na výbornou. Něco rockové klasiky před vystoupením legendy, která do skal tesala kapitoly z dějin rock'n'rollu, dokázalo diváky dostat do správné nálady.

Krátce po osmé hodině se publikum dočkalo. Pětice prošedivělých pánů v nejlepších letech spustila s nečekanou vervou a všem najednou došlo, že jsou to oni, ty máničky ze starých plakátů, z pracně sehnaných elpíček a ohraných kazet...

Deep Purple nejsou jen ze setrvačnosti běžícím strojem. Kapelu ženou vpřed nové písně a tahle mašinérie stále točí desky, ze kterých dýchá stará (a skoro zapomenutá) poctivost. A přesně takový máte pocit z jejich koncertu. Ať na Hané, nebo v Tokiu, kapela odvádí prvotřídní výkon. Škoda jen, že rockovou náladu trochu kazí vlezlá zima, publikum je ztuhlé, na nové skladby moc nereaguje a hlasitě o sobě dá vědět, až když zazní pecky jako Fireball.
V přísných pravidlech koncertu je i prostor pro samostatná improvizační okénka. Kytarista Steve Morse nechá svůj nástroj plakat i běsnit, Roger Glover jen za doprovodu bicích zase na baskytaru předvádí, že by si vlastně s Ianem Paicem vystačili sami. Publikum je však nadšené z klávesisty Dona Aireyho, který ve své desetiminutovce kráčí z barokního chrámu až do honky tonk baru. A když se najednou ozvou známé tóny Smetanovy Vltavy, vyprodaný stadion šílí skoro stejně jako o chvíli později při Smoke on the water.

Purplům energie nechybí a rozhodně to nejsou staří pánové, jak by se mohlo zdát při pohledu na ročníky narození. Včera v Olomouci předvedli skutečně světovou show, známou zatím pouze z koncertních DVD. Jen kdyby na tom "zimáku" šlo zatopit. Jinak na příští ročník Rockové Olomouce doporučuji teplý kožíšek, rukavice a kulicha.