Lidské stáří v nás vzbuzuje různé pocity a reakce. Od úcty upřímné přes tu povinou a hranou, lhostejnost, generační nevraživost vyjadřovanou nejapnými facebookovskými legráckami až po pocit, že staří lidé jsou tady hlavně proto, abychom na nich vyrýžovali, co se dá. Vždyť která oběť je vedle malých dětí více bezbranná než právě ty zástupy nemožných stařečků?

O lidských hyenách podvodně útočících na úspory důvěřivých lidí toho bylo napsáno už hodně. Falešní plynaři, pošťáci s přeplatky nemající drobné, údajní kamarádi vnoučat jdoucí si pro půjčku, ale i podomní prodavači všeho možného, to tu už bylo mnohokrát. Není se proto čemu divit, že s právě aktuálním velkým sčítáním lidu se ihned vynořili také nepraví sčítací komisaři, kteří se cpou seniorům do bytu, aby jim sečetli všechno a hlavně si mnohé odnesli. Tyto případy už se objevily třeba ve středních či západních Čechách, ale dost bych se divil, kdyby lumpenkomisaři neřádili i u nás na žírné Hané. Policie varuje ostošest, veřejnost je konáním hyen zhnusena, ale penízky přece nesmrdí, no ne?
Pak je ještě druhá osvědčená cesta, jak oškubat staré lidi a ani se k nim nemuset štrachat kamsi do bytů. Znáte je určitě všichni: barevné letáčky ve schránkách, které zvou na zábavnou veselici někde v sálku kulturního domu či sokolovny. Nejdřív opulentní oběd samozřejmě zdarma, k tomu pár krásných dárečků a pak laškovná prodejní show, o jejímž konání obvykle letáček informuje mikroskopickým písmem kdesi v rohu. A na konci akce v rukách vyjukaného účastníka podivná deka či pár bezcenných hrnců, za které právě vysázel pořadateli té taškařice několik tisícovek. Většina z nás takové upoutávky ihned hází do koše, ty starší ale nabídka bezplatného oběda a pěkných dárečků často zaujme. A je úplně jedno, jestli to dělají proto, že mají malý důchod, šetří na to, aby po sobě mohli něco nechat svým dětem a vnoučatům, nebo jsou to prostě ti "krkaví dědci a báby".
Skončí-li to celé ztrátou jedné tisícovky za úžasnou a zaručeně zázračnou houni, lze nad tím ještě mávnout rukou a pomyslet si něco o poučeném naivovi, co zaplatil draze za gábl zdarma. Existují ale i takové partičky vykuků, které pečlivě vytypovaným seniorům na uzavřeném sezení vemlouvavě tvrdí, že se právě stali výherci statisícové sumy. A k jejímu zisku stačí jediné: koupit si zboží za několik desítek tisíc korun. Třeba i na splátky. Ochotný dobrodinec rád stařečkovi pomůže vyplnit a podepsat kupní smlouvu se splátkovým kalendářem. A když se zdráhá? Následuje nátlak, křik, zapřísahání se životy svými i své rodiny o čestnosti úmyslů šlechetného donátora nebo i bodavý posměch. Vždyť zisk několika set tisíc je tak blízko, tak k čemu to váhání a zbytečná opatrnost? Starý pán či paní povolují, podepisují a posléze se dozvídají, že onou výhrou za odevzdané úspory je hromada nepotřebného harampádí údajně pohádkové hodnoty, ve skutečnosti za pár grešlí. Nepomůže už ani dodatečný pláč a marná snaha o reklamaci.

Můj vlastní děda nedávno překročil devadesátku a babička má za pár dní pětaosmdesát. Většinou když k nim jdu na návštěvu, tak mi ani nepřijde, jak je pokročilý věk poznamenal. Až třeba v situaci, kdy je doprovázím k lékaři nebo (jako zrovna předevčírem) za ně vyplňuji sčítací formuláře, si uvědomím, jak je stáří bezmocné a bezbranné, jak hodně duševních sil už na své životní cestě poztráceli. Prostě ideální terč pro celou tu armádu snadného výdělku chtivých grázlů.
Ony falešné poštovní doručovatele a sčítací komisaře snad jednou policie dopadne. Moc bych jim to přál a k tomu hodně přísného soudce a neschopného advokáta. Ti druzí, usměvaví prodavači kastrolů a ohlašovatelé závratných výher v oblecích, to mají pravděpodobně ve věcech trestního práva posichrované. Přece těm starým pitomcům nic nekradou, byznys je byznys. Tady snad zůstává jen víra v boží mlýny. A ve skutečnost, že čas nám všem měří stejně...