David Gerneš o slučování divadla a filharmonie: Je čas odklidit barikády a soustředit se na budoucnost
ROZHOVOR
24.10.2024
Jan Procházka
Proti slučování divadla a filharmonie mělo smysl protestovat předtím, než pro něj zastupitelé zvedli ruku. Teď je potřeba začít budovat a pracovat společně na tom, aby z fúze profitovala filharmonie i divadlo. To jsou slova Davida Gerneše, který od ledna sloučenou instituci Moravské divadlo a Moravská filharmonie povede. V úterý zvítězil v konkurzu. Přiznává ale, že si dlouho rozmýšlel, zda se vůbec přihlásit...
V úterý vás rada města vybrala jako budoucího nového ředitele sloučené instituce Moravské divadlo a Moravská filharmonie. Už nyní jste manažerem procesu slučování. Co se tím pro vás mění?
Pro mě to znamená velký závazek. Musím udělat všechno pro to, aby na konci byla fungující instituce, která dál dělá Olomoučanům radost. Příprava slučovacího procesu pokračuje, doděláváme směrnice, pracujeme na nastavení vnitřních pravidel, sjednocení účetního softwaru… Prostě podnikáme kroky, abychom od prvního ledna mohli normálně fungovat.
Ptal jste se, co se mění. Hlavně teď musím ještě víc mluvit s kolegy z filharmonie a zkusit jim ukázat, že nejsem takový ďábel, jak jsem teď vykreslovaný. Budu muset udělat hodně pro to, aby mi dali šanci jim dokázat, že tu nejsem, abych něco ničil nebo bořil, ale naopak abych na těch základech, které se tu posledních třicet let novodobé historie filharmonie budovaly, mohl pokračovat, aby se filharmonie mohla dál rozvíjet.
V tuto chvíli je ale filharmonie dost rozbouřená, je ve stávkové pohotovosti, část zaměstnanců se proti té fúzi bouří a ty protesty už delší čas jsou v osobní rovině, zaměřené proti vaší osobě…
Já dokážu lidsky pochopit jejich obavy. Na druhou stranu, fúze je rozhodnutím zřizovatele, to nebyl můj nápad. Je jenom na zřizovateli, jak si uspořádá své organizace. Ta otázka už nemá být, jestli to někdo chce, nebo nechce. Tohle je fakt, který několikrát prošel zastupitelstvem. Můžeme o tom vést dlouhé spory, můžeme i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat… Bojovat proti tomu mělo smysl předtím, než většina zastupitelů pro návrh zvedla ruku. Ale říkat dnes neustále „my to nechceme“ a všechno odmítat, to už je teď proti zájmům všech a hlavně těch, kteří ve filharmonii i divadle pracují, mají ty instituce rádi a přejí si pro ně to nejlepší. Nyní máme udělat všechno proto, aby fungovala co nejlépe. Vážně už je čas uklidit barikády a začít budovat.
Vnímám nevoli kolegů z filharmonie a nezbývá mi, než se s nimi snažit mluvit. Jsem připraven se bavit o všech požadavcích, které vznesou. A pokud budou racionální a splnitelné, tak se jim je pokusím vyplnit.
Kritika se v úterý objevila i ze strany opozice. Bývalý primátor Martin Novotný se mimo jiné podivoval, že se do konkurzu na nového ředitele přihlásili jen dva zájemci…
To ale asi není problém mě jako kandidáta. To je otázka na zřizovatele, jak prezentoval výběrové řízení, jak moc atraktivní ta pozice toho času je, jak je finančně ohodnocena…
V obecné rovině to ale není nic nestandardního. Mám zkušenosti s komisemi, ve kterých jsem seděl jako hodnotitel. U normálních výběrových řízení na post ředitelů divadel je v současnosti obvyklé, že se přihlásí tak tři až pět kandidátů. Byl jsem tím zpočátku sám překvapen, čekal jsem, že tam spíš bude přehršel zájemců, ale ne. Já sám, když jsem se ucházel o post ředitele divadla před šesti lety, jsem vzešel ze čtyř kandidátů. Odráží to prostě množství volných lidí v managementu v rámci české kultury. Číslo dvě, navíc v kontextu celé té situace, mi nepřijde nijak zvláštní. Byl bych rád za více zájemců, ale takhle to prostě je. A jak říkám, v kontextu toho, jak se o slučování mluví po celé republice a jak se celá ta věc zdémonizovala, se moc nedivím, že o tenhle post nebyl nějaký velký zájem…
Vy sám jste to zvažoval, nebo jste měl jasno, že se o něj budete ucházet?
Zvažoval jsem to velmi dlouho. Situaci znám velice dobře; prošel a procházím si docela silnou dehonestační antikampaní vůči mé osobě. Opravdu jsem hodně přemýšlel, jestli do toho mám jít a čelit tomu dál, nejspíš ještě ve větší míře.
A proč jste si nakonec odpověděl kladně?
Hlavně proto, že jsem cítil podporu kolegů z divadla. A samozřejmě hrála roli i zodpovědnost: už v tom procesu jsem, tak bych ho měl dotáhnout. Ale nebylo to jednoduché rozhodování. Ještě den před výběrovým řízením jsem uvažoval, že tam prostě nepůjdu. Ale utvrdilo mě v tom rozhodnutí paradoxně to, že o mě vyšly velmi překroucené články plné nesmyslných obvinění. Kdybych nepřišel, tak ty spekulace jenom přiživím.
Ing. David Gerneš
* 1991
Manažer, ředitel Moravského divadla Olomouc
Po maturitě na prostějovském gymnáziu vystudoval Národohospodářskou fakultu na pražské Vysoké škole ekonomické a také pražskou DAMU, obor produkce.
Absolvoval stáž na ministerstvu zahraničí v oblasti ekonomické diplomacie. Manažersky se podílel na přípravě nebo realizaci projektů jako Pražské Quadriennale, Cirkus na lodi, Theatrum Kuks, otevření VILY Štvanice v Praze nebo Colours of Ostrava. Od roku 2016 stál v čele společnosti Mikulovská rozvojová, od října 2018 působí jako ředitel Moravského divadla Olomouc.
V lednu 2024 byl jmenován manažerem procesu slučování Moravského divadla a Moravské filharmonie. V říjnu 2024 vyhrál výběrové řízení na ředitele nově sloučené instituce, funkce vznikne 1. ledna 2025.
Je ženatý, má dceru a syna.
Zdroj: olomouc.cz/kdojekdo
Foto: Jan Procházka
Předpokládám, že už máte vymyšleno, jak bude vypadat organizační struktura...
Ano, už od srpna prochází procesem projednávání a konzultací s odborovými organizacemi a odborníky, není to tak, že by to vznikalo na zelené louce.
Od prvního ledna dojde k minimálním změnám a po ověření reálných potřeb praxí, budeme dále strukturu upravovat tak, aby výsledná podoba organizace byla přívětivá pro zaměstnance a přitom maximálně efektivní.
Každopádně, aby byla zajištěna autonomie filharmonie, bude mít mimo jiné svého náměstka, pod nímž bude celá organizační struktura filharmonie, s tím rozdílem, že ekonomický a technický úsek bude začleněn do celé organizace.
Vize je pak taková, že mezi souborem opery, filharmonií a ředitelem bude náměstek pro hudební část divadla. V opeře, pod níž spadá i divadelní orchestr, a ve filharmonii, bude totiž nejvíc zaměstnanců..
Takže tenhle člověk bude šéfovat opeře i filharmonii současně?
Obě budou mít samozřejmě autonomii, své umělecké vedení, jako je tomu dosud. Tento hudební náměstek bude spíše manažerem a bude koordinovat aktivity, hledat možnosti propojení, řešit spory a provozní věci. Prostě tam chceme mít někoho, kdo se tomu může věnovat naplno a bude tváří hudební části organizace. Ale je možné, že v rámci provozu zjistíme, že to má vypadat jinak. Není to dogma.
Máte už představu o budoucí symbióze právě mezi operou a filharmonií, co by se všechno dalo dělat?
Toho je hodně. Bude snaha o trochu promyšlenější dramaturgický celek v rámci celé organizace, aby se vzájemně koordinovaly aktivity. Třeba při významných akcích, jako je letošní Rok české hudby nebo nějakých výročích budeme schopni nabídnout dramaturgicky ucelený program.
Samozřejmě budou výpomoci mezi soubory a jejich kooperace. Filharmonie třeba bude moci pro některé koncerty využít sbor, můžeme na nějaké mimořádné akce spojit třeba filharmonii s baletem a operními sólisty a udělat opravdu velkolepá představení s podstatně jednodušší organizací, než je tomu nyní, když chceme takovou akci pořádat. Když se bude hrát velký Mahler, můžeme spojit orchestry… Ale to už jsou docela daleké vize. Určitě to nenastane hned, protože běží sezona a hrací plány jsou hotové.
Budeme taky zvažovat, jestli nemá vzniknout společné abonmá. Klidně napříč institucemi.
Když jsme u propojování a sdílení, jak to bude s prostory? Filharmonie s sebou do spojené organizace bere Redutu…
To je taková až mýtická otázka. Řešíme ji od začátku. Reduta je koncertní sál a tím primárně zůstane. Dá se tam za určitých okolností hrát jednoduchá činohra, ale určitě nepočítáme, že by tam měly hrát soubory divadla. Na tohle je ostatně určena nová komorní scéna Sedmička. Dovedu si představit, že se do Reduty za určitých okolností dá přesunout část divadelních zkoušek a tím ulevit jevišti. A na druhou stranu: zkušebny a další prostory v divadle budou moci využívat pro změnu filharmonici. Třeba pro zkoušky komorních koncertů. I Sedmička a kreativní centrum se určitě hodí pro některé programy filharmonie. Jistě, nebude tam hrát symfonický orchestr, ale výchovný koncert s kvartetem nebo menším tělesem se tam klidně konat může. Nebo nějaký hudební workshop…
Rozhodně to není o tom, že někdo někoho polyká. Ba naopak se snažíme ve všem hledat racio, hledat to dobré z obou institucí. Umělecká autonomie zůstane zachovaná.
Co se od prvního ledna změní pro diváky a posluchače?
Téměř nic, snad kromě toho, že budou mít jinou hlavičku organizace na lístku. A pak ve vzdálenější budoucnosti dojde na ty věci, o kterých jsem už mluvil. Nejspíš se trochu změní dramaturgie, vzniknou nové formáty… Ale to jsou všechno změny, které by měly být pro publikum příjemné a budou vycházet z poptávky a umělecké vize jednotlivých souborů. Fundament obou institucí zůstane zachován.
Takže divadlo nespolkne filharmonii, jak často zaznívá?
To je za mě marketingová floskule, která se využívá v rámci kampaně. Je úplně jedno, jestli se vezmou dvě instituce a vloží se do nové, nebo se využije jako nosič jedno ze stávajících IČ. Logicky se využilo to, které má na sobě navázán majetek a budovu, má víc dotací a je větší. Rozhodně to ale není o tom, že někdo někoho polyká. Ba naopak se snažíme ve všem hledat racio, hledat to dobré z obou institucí. Umělecká autonomie zůstane zachovaná. Systém zkoušení a plánování zůstane zachovaný. Propojovat se budou jenom ty věci, které mají logiku. Klidně to zopakuji tolikrát, kolikrát ještě bude potřeba.
A bude se propouštět?
Ve střednědobém období se asi redukcím nevyhneme. Ale nečekejte nic drastického. Budeme rušit některá neobsazená místa, naopak nová zase mohou vznikat. Rozhodně se nebavíme o žádných brutálních škrtech. Ani rozpočet, který jsme teď sestavovali, nepočítá s tím, že by mělo docházet k něčemu zásadnímu.
Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz