Takže to není tak, že sečtete všechny zaměstnance obou institucí a necháte si - dejme tomu - sedmdesát procent…
To rozhodně ne. Na něčem takovém bych se nikdy nepodílel a kdybych dostal takové zadání, ani na chvíli bych neuvažoval, že to vezmu. Pro mě je to o tom, že je možné hledat funkční provozní model a ve finále vytvořit něco jako servisní organizaci, která má čtyři svébytné a autonomní soubory: činohru, operu a operetu, balet a filharmonii.

Hlasy proti sloučení jsou silné a v tuto chvíli znějí zejména z filharmonie, která se obává o svou existenci. Jak je chcete přesvědčit, že “je to pro jejich dobro”?
To bude velmi náročná věc. Ale jsme ve stádiu, kdy se doopravdy vůbec nebavíme o likvidaci jednoho ze souborů nebo likvidaci filharmonie, ale bavíme se o optimalizaci zázemí a díky tomu docílení lepších ekonomických výsledků. Myslím, že čím můžeme kolegy přesvědčit, je jednak každodenní práce, ale pokud bych měl dát nějaké konkrétní garance, tak se zřizovatelem řešíme, že vznikne závazný dokument, kde budou přesně rozplánovány jednotlivé kroky. Ostatně přesvědčit by je mohlo, že budeme postupovat podle toho, co jsem nastínil. Chceme prostě nejprve prověřit reálnou funkčnost toho modelu, udělat prováděcí dokumentaci a až pak se pustit do dalších kroků. Kolegům z filharmonie i divadla jsem navíc nabídl místa v mém pracovním týmu, který bude zčásti oponentura, zčásti garant… Stavím také poměrně robustní tým konzultantů, ten bych chtěl představit do konce ledna, kdy bych chtěl mít potvrzena všechna jména.

Kdo tam bude?
Rád bych tam měl jak lidi, kteří se vyznají v ekonomické správě a provozu velkých kulturních institucí, tak ty, kteří se vyznají i v umělecké části. A rád bych, aby na tom procesu participovali i zástupci politické reprezentace. Abychom od první minuty věděli, co děláme, proč a kdy. Jsem připraven to vysvětlovat na jakémkoliv fóru či platformě. Myslím, že je důležité, aby všichni měli maximum informací.

---

Pokud se slučování povede, nebude ambicí nikoho z politiků mnoho následujících let jakýmkoliv způsobem do chodu této instituce zasahovat! Tím se rozptýlí všechny obavy, ve kterých jsme žili poslední desetiletí.

Ty výtky ze strany filharmoniků, které ostatně zazněly i v pátečním otevřeném dopise, jsou, že jako ředitel divadla nebudete nestranný a že zkrátka divadlo z toho vyjde lépe…
Tohle jsem se snažil kolegům z filharmonie vyvrátit ještě před tím, než jsem byl touto funkcí pověřen. Vnímám to tak, že je to podobné, jako když máte doma děti. Ke každému přistupujete individuálně, ale ke každému rovně. A já nemám sebemenší důvod, proč bych měl poškozovat filharmonii a naopak být více nakloněný divadlu.
Já to teď vnímám tak, a to berte v hodně velkých uvozovkách, jako bych adoptoval čtvrté dítě do rodiny a jsem připraven k němu přistupovat stejně, jako přistupuji ke všem třem souborům. Rovně a s individuální péčí.
Chci hledat řešení, které je sice na první pohled složitější, ale ve finále může přinést vyšší soběstačnost. Nejde mi o ryzí jednoduchý škrt, ale o sofistikované provozní řešení.

Obavy možná pramení i z toho, že filharmonie je menší, i z hlediska rozpočtu to je tak 1:3. Možná mají strach, že - abych použil váš příměr - ty zbývající tři děti budou silnější a zda ji nebudou trochu utlačovat.
To je právě o tom individuálním přístupu; pokud vidíte, že se děti doma spolčily proti jednomu dítěti, tak jako rodič zakročíte a sjednáte pořádek. Cílem každého rodiče je přece to, aby všechny děti byly šťastné, spokojené a úspěšné. Mimo této metafory jsou pak i tři pragmatické garance: můj konzultační tým, dokument, který chystáme a samozřejmě rada a Zastupitelstvo města Olomouce, kteří musí každý zásadní krok schválit.

I třeba v otázce rozpočtu? Protože ta je koneckonců klíčová…
Ano. Bude to podobné, jako když teď máme tři soubory. Rozpočet se dělí na administrativu a věci, které jsou společné pro všechny, to je například správa budov nebo mzdový limit. A pak jsou části rozpočtu, se kterými de facto volně hospodaří šéfové souborů. Když to hodně zjednoduším: Nová instituce bude mít servis, který bude pro všechny a právě tady se bavíme o efektivitě. V tomhle okamžiku pracují dejme tomu tři lidé tady v divadle a tři lidi ve filharmonii na vyúčtování nějaké dotace. V momentě, kdy se o ni bude žádat za jednu instituci, budou na to stačit tři lidé - ti další tři mohou pracovat na jiných věcech například na přípravě evropských dotací, fundrasingu a podobně.

Pořád se bavíme o té budoucí sloučené instituci… Má už nějaký název? Alespoň pracovní?
Mluvit o názvu je zatím předčasné. Cílem ale je, že obě instituce budou pro diváka fungovat dál tak, jako dosud. Dál bude Moravská filharmonie Olomouc, Moravské divadlo Olomouc. Lidé budou dál chodit na činohru, balet, operu a operetu do divadla a na koncerty do Reduty. Celá ta střešní instituce navenek nebude moc vystupovat, znovu říkám, bude to hlavně servisní organizace. Nabízí se název Filharmonie a divadlo Olomouc…To bude určitě ještě předmětem debat. Ale k veřejnosti bude mluvit skrze svoje značky. To je důležité. Pro diváky a posluchače se navenek moc nezmění.

Výběrové řízení na ředitele téhle sloučené instituce bude podle posledních zpráv vyhlášeno někdy v březnu. Přihlásíte se?
Myslím, že je to předčasné teď řešit. Já mám teď před sebou úkol, připravit co nejlepší podmínky pro novou instituci a na to se plně soustředím. Pokud se však konkrétně ptáte, tak bude záležet na mnoha aspektech: jak si nyní povedu, zda vůbec splním kvalifikační kritéria a bude také záležet na tom, jak moc budu cítit, že mám té instituci co nabídnout a dát.
Rád bych ale řekl, že jsem směrem k městu jasně deklaroval, že na přípravě procesu výběrového řízení se nebudu nijak podílet. To není podle mě úkolem manažera slučování.

Vy jste v pondělí řekl, a teď vás cituji, že “nová organizace bude zároveň v mnoha ohledech atraktivnější pro některé důležité profese.” Jak je to myšleno?
Věřím, že pokud se celý proces povede, na konci bude silná a stabilní instituce, rozpočtově někde na úrovni plzeňského divadla. Což samo o sobě vede ke stabilitě. Navíc, pokud tohle proběhne, nebude ambicí nikoho z politiků mnoho následujících let jakýmkoliv způsobem do chodu této instituce zasahovat! Tím se rozptýlí všechny obavy, ve kterých jsme žili poslední desetiletí. Jestli tu bude třísouborové divadlo, jestli tady bude filharmonie… Tím bude tato debata minimálně pro naši generaci vyřešena.
Pokud se vše povede, tak takto stabilní a unikátní instituce může být lákavá pro špičky ve svém oboru.

Jak se to celé projeví při přípravě nové sezony?
To je jednoduché. Sezona 2024/2025 je už daná u nás i filharmonie. Ta pojede tak, jak jsou všichni zvyklí, bylo by nerozumné cokoliv měnit. Sezóna 2025/2026 se bude už nést v duchu synergie, budeme hledat možná propojení, ale všem zůstane současná umělecká autonomie a neomezí to nijak nabídku, kvalitu a rozsah služeb.