Cukrovka již delší dobu patří mezi nejčastější civilizační choroby. Olomoucký kraj se přitom ze všech krajů v republice řadí na přední místa v počtu diabetiků na sto tisíc obyvatel. S cukrovkou či jejími časnými, dříve obtížně nebo vůbec nediagnostikovanými formami, se léčí na Olomoucku zhruba každý patnáctý člověk.

V České republice má cukrovku více než 750 tisíc osob a stále jich přibývá. Lékaři již mnoho let hovoří o epidemii. "Může za to zejména obezita, která je mimo genetické predispozice často způsobena kombinací špatné stravy a nedostatkem pohybu. Metabolismus člověka nefunguje správně, v krvi má vysokou hladinu cukru. Slinivka tak nezvládá vytvářet inzulin, nebo inzulin účinkuje nedostatečně, což je chvíle, kdy je pacient označen diagnózou cukrovka," říká diabetolog David Stejskal z prostějovské nemocnice.
Cukrovka 1. typu postihuje podle mluvčího prostějovské nemocnice Tomáše Želazka spíš mladší lidi, a to náhodně. "Nezřídka se objevuje už v dětském věku mezi dvanáctým až patnáctým rokem. První typ nemoci je od začátku vázán na inzulinovou terapii a vyžaduje zásadní spolupráci pacienta, a to z hlediska aplikace inzulinu, režimu, diety i pohybu. Druhý typ cukrovky, u kterého jde převážně o relativní nedostatek inzulinu, je mnohem častější a týká se asi 90 procent pacientů. Tito pacienti se až v 80 procentech potýkají s nadváhou či obezitou a také špatnými stravovacími návyky i nedostatkem pohybu. Dieta a změna životního stylu je pak součástí léčby, k tomu přistupují medikamenty a eventuálně i inzulin," uvedl Želazko.

Riziko onemocnění cukrovkou druhého typu sice stoupá s věkem, nicméně v posledních desetiletích se její diagnostika přesunuje do mladších věkových skupin, někdy i mladistvých. "To, co bylo ještě před třiceti lety nemyslitelnou pohádkou, je nyní bohužel tvrdou realitou. Tedy fakt, že cukrovku druhého typu diagnostikujeme u mladých osob. Tato skutečnost je dána především genetickou predispozicí, která se kombinuje s nedostatkem pohybu a nadměrným příjmem nevhodně složené stravy," popisuje primář Stejskal. "Nepříjemné je, že se zvyšuje výskyt cukrovky druhého typu u dětí a mladistvých, u kterých byli dříve diabetologové zvyklí léčit pouze cukrovku prvního typu. Cukrovku druhého typu jsme v našem regionu zaznamenali i u jedenáctiletého dítěte," doplnil.
Velmi důležité je podle Stejskala zasáhnout hned v počátcích nemoci, přičemž včasná léčba znamená snížení rizika všech komplikací. Jak těch, které se vyskytují jen u cukrovky, jako je postižení očí, ledvin nebo nervů, tak aterosklerotických, jako jsou kardiovaskulární choroby včetně vzniku infarktu myokardu nebo mozkových příhod. "Nemoc je zákeřná v tom, že do určité doby bývá zcela bez příznaků, a to především druhý typ. Pak se u tohoto typu mohou objevit různé záněty, kožní komplikace, komplikace předčasné aterosklerózy, hypertenze, obezita. V ještě pozdějších stádiích lidé začnou častěji a ve velkém množství močit. Pak mají žízeň a někdy i hubnou. Cukrovka nyní bývá odhalena spíš náhodně, například při nějakém předoperačním vyšetření nebo při diagnostice i terapii hypertenze či obezity," uvádí primář s tím, že každému člověku po dovršení čtyřiceti let platí zdravotní pojišťovna každé dva roky preventivní měření hladiny cukru v krvi (tzv. glykémie).

Diabetes mellitus je onemocnění chronické, jež pro pacienta znamená doživotní terapii a stálá dietní i režimová omezení. "Existuje množství léků, které se používají k zastavení nebo zpomalení postupu této choroby. Výzkum je v této oblasti velice intenzivní a řada léčiv je velmi inovativních, nicméně žádný lék nedokáže vyléčit chorobu jako takovou ani nezabrání jejímu vzniku. Léky musí nemocný užívat doživotně. Jen výjimečně, pokud je nemoc doprovázena extremní obezitou a je zachycena v počátcích, lze po dlouhodobé a trvalé redukci hmotnosti léčbu vysadit. U pacientů s cukrovkou platí obzvlášť pravidlo, že pro úspěšnou léčbu je potřeba udržet pacientovu motivaci trvale a na vysoké úrovni, což je velmi složité," konstatoval Tomáš Želazko.
Úspěch léčby bývá víc než u jiné nemoci v rukou samotného pacienta. "Když pacient dobře spolupracuje, daří se oddálit nebo eliminovat komplikace, které bývají nejčastějším důvodem hospitalizace. Nyní již naštěstí hospitalizovaných pacientů ubývá, protože jsou nemocní léčeni moderními léky bez závažných vedlejších účinků. Mají doma glukometry, kterými si mohou kontrolovat hladinu cukru v krvi, vědí kdy a jak správně načasovat aplikaci inzulinu či podávání tablet," uzavřel primář Stejskal.