Sjezdovka, která zahájí svůj provoz o Velikonocích. Zmrzlinový stánek, jenž se zákazníkům poprvé otevře na výročí legendárních výstřelů z Aurory. Nebo třeba obchod, který na Silvestra zaútočí na zákazníky nabídkou živých kaprů a vánočních stromků. Nesmysl, případně mizerný podnikatelský záměr, říkáte si? A co takhle stezka pro inline bruslaře, která začne lidem sloužit na sklonku letních prázdnin?

Pro potřeby těchto řádků se přiznávám k překročení dvou morálních imperativů. Ignoroval jsem zákaz daný předpisem a hodlám si trošku zaspekulovat bez znalosti všech skutečností. Omluvou mi snad v prvním případě budiž fakt, že jsem svým jednáním nikomu nic špatného nezpůsobil, a ve druhém skutečnost, že čtenáři v této rubrice nepředkládám přísný zpravodajský text, ale čistě subjektivní glosu.
Olomoucká radnice nám ústy svých volených zástupců slíbila už před pár lety vybudovat na loukách mezi Hejčínem a Černovírem kvalitní asfaltový okruh, který by sloužil především inline bruslařům, ale samozřejmě také pěším a cyklistům. Slib se začal měnit ve skutečnost letos na jaře, kdy se u zchátralých, (kdysi) asfaltových cest v této lokalitě objevily značky zakazující vstup na staveniště. Brzy přibyly i těžké stroje, které odhrnuly svrchní vrstvu zeminy a naznačily tak podobu budoucího okruhu i dvou malých parkovišť u něj. Vše vypadalo jako počátek čilého stavebního ruchu, na jehož konci bude někdy v srpnu (tak zněl oficiální a radnicí představený termín) nové a atraktivní místo pro aktivní vyžití volného času Olomoučanů.
Ovšem stejně jak rychle stavbaři svou činnost započali, tak záhy jakýkoliv pracovní kvas ustal. Zmíněné cesty jsou shodou okolností součástí mé pravidelné běžecké trasy a - tady se přiznám k onomu nerespektovanému zákazu - zůstaly jimi i přesto, že vstup na staveniště se nepovolaným zapovídá. Jenže jaképak vlastně staveniště? Týden co týden jsem marně čekal na nějaký pokrok, který by třeba stavbu urychlil a přiblížil její předání k užívání do předešlých teplých měsíců. Zdejší přírodu, občasné výletníky a běžce však dlouho nerušilo v jejich činnosti nic.
Nejsem stavbař a nemám technické vzdělání, takže připouštím, že onen půlrok (ne)stavění mohl mít své opodstatnění. Možná by mi více řekli ti, kteří znají technologické postupy při podobných akcích. Přesto vím, že se za ty měsíce vystřídaly všechny možné klimatické podmínky, jichž mohli tvůrci nové stezky využít. Od mrazů se sněhem i bez něj, přes vlídné jarní počasí, mírné i vydatné srážky, až po květnová a červnová vedra.
Dnes už to na budoucím inline okruhu vypadá jinak. Během jediného týdne přijely speciální stroje, které na dlouho připravená místa nalily asfalt a vytvořily kýžený hladký povrch. Během několika málo dnů se po ztvrdlém podkladu začali prohánět první cyklisté, samozřejmě stále načerno, protože stavba i nadále zůstává veřejnosti nepřístupnou stavbou. Až tomu tak nebude, dočkají se i bruslaři; snad ještě v posledních srpnových dnech, možná až během září, každopádně s končícími dovolenými i nejvhodnějším počasím pro jejich sport. A tak se vedle bruslí vybaví i teplou šálou kolem krku a podzimní nudlí u nosu. A velké půlroční dílo bude završeno ke spokojenosti nás všech.