Asi to bude mým stále se (žel bohu) zvětšujícím věkovým odstupem, ale přiznám se, že studentům vehementně protestujícím proti státním maturitám nějak nerozumím. Ne že by ten skřípavě se rozjíždějící projekt neměl obří mouchy s parametry dávných praještěrů, ale v dohledné době by snad mohl na našich středních školách oddělit zrno od plev. A o to by přece budoucí vzdělané elitě našeho národa mělo jít především.

Můj děda si - podle vyprávění jeho ženy, mé babičky - ještě v důchodovém věku dopisoval se svým korespondenčním přítelem z Francie. Protože ani jeden z nich neovládal mateřský jazyk toho druhého, psali si celé dopisy - latinsky. Předpokládali byste možná, že můj dědeček byl akademickým pracovníkem s řadou titulů před i za jménem. Omyl! Své znalosti nabyl perným studiem na prvorepublikovém gymnáziu. Což byly, jak známo, ústavy, které svou úrovní budí u pamětníků, ale i milovníků starých filmů z té doby úctu dodnes.
Já sám jsem studoval na gymnáziu v době, která se s tou mého dědy srovnávat rozhodně nedá. Přesto mám občas při kontaktu se současnými studenty pocit, že jsem navštěvoval úplně jiný typ školy. Protože když někdo v osmnácti letech například neví, na kterém kontinentu leží Bolívie nebo ve kterých staletích u nás vládli Lucemburkové, tak na gymnázium prostě nepatří. To totiž nejsou nijak odborné znalosti, ale součást základního přehledu vzdělaného jedince.
Když vidím v televizi rozhorlené mladé dámy a pány, kterak neústupně protestují proti snahám podrobit je jednotné státní zkoušce, přemýšlím, jaká je jejich motivace. Pokud se zlobí kvůli tomu, že z bohulibého projektu udělala byrokratická mašinerie dýchavičnou černou díru na miliardy, tak jejich uvědomělosti tleskám. Jestli se rozčilují kvůli zmatkům a nejasnostem, které statní maturity provázejí, tak bych jim rád připomněl, že jeden neobjektivní zkoušející jich dokáže vyrobit daleko víc než neosobní a tudíž principiálně spravedlivý test. Stejně mám ale pocit, že veškerý ten humbuk ze strany mládí chtivého uznání a titulů je způsoben zkrátka tím, že zkoušky mají být náhle náročnější. A že by třeba někdo z nich jejich sítem nemusel projít.
Vždycky jsem považoval maturitní vysvědčení za dokument, který především potvrzuje schopnost držitele pokračovat ve studiu na základě určitého množství nashromážděných (a zejména univerzálních) vědomostí. Dodnes jsem nepochopil, proč má být maturitou zakončena školní příprava na povolání prodavačů či truhlářů. Ano, i takové obory s maturitou totiž naše střední školy nabízejí... Řemesel si vážím a poctivý výuční list má pro mě stejnou váhu jako úspěšně složená maturita. Dobrých řemeslníků je přitom málo, zatímco mnohé vysoké školy (a že nám jich v posledních letech utěšeně přibylo) každoročně posílají do světa otitulované klienty úřadů práce. Ale maturitu by chtěl každý a univerzitní diplom jakbysmet.
Rád bych se někdy dočkal oné prvorepublikové doby, kdy absolvent gymnázia bude vážen pro svůj rozhled a šíři vědomostí a vysokoškolským vzděláním se budou moci honosit jen opravdové autority. Ale na druhou stranu: než by měli vymřít pekaři, jak už to tak dnes pomalu vypadá, tak jim to magické Mgr. před jméno přiznejme také.