Proti všem. Poslední dobou se roztrhl pytel s aktivisty všeho druhu. Chtějí demisi vlády, odchod prezidenta, možná i nějaký ten nový spravedlivější řád. Ale hlavně chtějí, aby se o nich psalo a vysílalo.

Už je v těch protestních hnutích nějaký chaos. Occupy, Acta, Radim Smetana a teď ještě nějací lidé z Holešova. (Nebo Holešovic?) Hysterii kolem podivných bojovníků proti všem rozpoutala u nás v posledních dnech veřejnoprávní televize, jejíž investigativní sekce je zřejmě bojovníky proti státní moci přímo posedlá. Bojovníci to tušili, koneckonců není náhodou, že s transparenty a pískotem zamířili právě před její budovu. Chtěli redaktorům zřejmě ušetřit cestu. A ti se jim odměnili. A také nám ostatním. Samozvaní hrdinové, kteří by chtěli sesadit ty zlé a místo nich nasadit ty hodné (rozuměj: sebe), už totiž dorazili i na Hanou. A začínají vystrkovat růžky. "Proč jste nepsali o spontánním shromáždění nespokojeného lidu před radnicí?" rozčiluje se v mailu, který dorazil do naší redakce, jeden z aktivistů, domnívaje se zřejmě, že když je televize schopna dát prostor maniakům útočícím na samotné principy fungování státu, zřejmě se po ní všechna ostatní média budou opičit. Nebudou. Ten samý stěžovatel se toho dožaduje v zájmu daňových poplatníků, což je ještě větší absurdita, (odhlédneme-li od toho, že poplatníka soukromá média, ke kterým patříme, nestojí ani korunu) neboť většina daňových poplatníků si přeje raději milý seriál nebo pořady o vaření a o nějaké aktivisty rozhodně nestojí. Tak o co jim vlastně jde?
Možná to někdo z těch prvních protestujících na Wall Street myslel opravdu upřímně. Možná mu bylo jen líto, že už tu dlouho nebylo nějaké hnutí, které by poskytovalo mladým a nevybouřeným nějakou střechu. Vyhnat bankéře a finančníky se nepodařilo. Když virtuální rychlostí dorazila tahle pochodeň do Prahy, hezky po česku přeložená se změnila v tradiční tuzemský demagogický paskvil. A když přišla do regionů, je z ní spíš legrace. Před orlojem už týdny každý den postávají dva až tři mladíci s buditelským transparentem a doufají, že si jich někdo všimne. Nefotí si je už ani japonští turisté. V Holešově si zřejmě řekli, že do vyhasínajícího ohýnku je potřeba přilít trochu oleje v podobě požadavku na jakousi globální demisi. Výsledkem byla shromáždění napříč republikou. Někde přišlo pár tisíc lidí, někde míň. V Olomouci jich prý bylo tři sta. I na okresní přebor chodí víc. "Občané s pomocí megafonu mohli vyjádřit nahlas své protesty," napsal nám ve zmíněném mailu onen aktivista. Tedy. Milý aktivisto. Občan nevyjadřuje svoje názory pomocí megafonu. Občan se vyjadřuje tak, že přijde k volbám a dá hlas tomu, s jehož vizí uspořádání naší společnosti se ztotožňuje. Na rozdíl od řvaní na náměstích, které slušného občana otravuje, tento názor je vyslyšen. Už dvacet dva let si totiž můžeme svobodně vybírat, koho tam nahoru pošleme. Slušný občan už nemusí řvát do megafonu. Pokud tedy není na fotbale. Tam totiž řvaní, na rozdíl od náměstí, patří.