Olomoucký chrám sv. Mořice se 4. října stal místem koncertu, jehož dramaturgie byla výrazně prostoupena chorálními inspiracemi. Karlovarský symfonický orchestr pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce provedl skladby Jaroslava Řídkého, Petra Ebena, Zdeňka Lukáše a Arthura Honeggera. Dramaturgie večera postupně vedla posluchače od lyrického rozjímání až k dramatickému zápasu mezi neklidem a nadějí.

Večer otevřelo Nocturno ze Serenády pro smyčcové nástroje op. 37 Jaroslava Řídkého. Nocturno, třetí část čtyřvětého cyklu, představuje lyrické jádro skladby. Karlovarský symfonický orchestr zde ukázal především kultivovanou práci se zvukem smyčců. Vynikla jejich zpěvnost, měkkost i schopnost vytvářet jemné dynamické odstíny. Přestože během celé první části koncertu zůstali hudebníci na kůru, orchestrální zvuk si zachoval srozumitelnost a jednotlivé hlasy nezanikaly v chrámovém prostoru. Ondřej Vrabec přitom vedl orchestr s důrazem na dynamickou výstavbu skladby a nenechal její lyrický charakter sklouznout k pouhé zvukové jednolitosti. 

Pomyslným mostem k duchovní rovině koncertu se stala Symphonia gregoriana Petra Ebena, z níž zazněla druhá a čtvrtá část. Právě zde se vedle orchestru naplno uplatnila varhanice Michaela Káčerková. Eben staví varhany do výrazného dialogu s orchestrem, takže sólista nemůže stát mimo orchestrální dění. Káčerková tuto roli pojala jako skutečné partnerství. Její hra působila přesně a rytmická koordinace s orchestrem byla velmi přesvědčivá. V komplikovanějších pasážích zůstával varhanní part čitelný a neztrácel svou vlastní linii ani ve chvílích, kdy se propojoval s mohutnějším orchestrálním zvukem.

Ještě výrazněji se kvality orchestru i sólistky ukázaly ve čtvrté části Symphonie gregoriany. Káčerková dokázala udržet přesnost varhanního partu i v této zvukově exponované poloze a orchestr pod Vrabcovým vedením reagoval s potřebnou razancí. Výsledkem byl mohutný a slavnostní zvuk, který však nepůsobil samoúčelně. Právě schopnost pracovat s velkou zvukovou masou, aniž by se proměnila v nečitelný celek, patřila k výrazným kvalitám Karlovarského symfonického orchestru během celého večera. 

Pozoruhodným dramaturgickým rozhodnutím bylo vložit mezi druhou a čtvrtou část Ebenovy skladby třetí část Canti pro smyčce Zdeňka Lukáše. Přesto část Canto corale pokračovalo v chorální linii programu hladce a přirozeně se začlenilo do jeho vnitřní stavby. Také zde se mohla znovu projevit kvalita smyčcové sekce Karlovarského symfonického orchestru. Lukáš přenáší principy lidského hlasu a vokální polyfonie do čistě instrumentální podoby a smyčce v tomto provedení skutečně působily dojmem zpěvu. Po zvukově bohatém Ebenovi tak orchestr dokázal rychle změnit výraz a vrátit se ke komornější a jemněji odstíněné práci se zvukem.

Po malé přestávce se rozšířený orchestr přesunul z kůru do oltářní části chrámu a závěr večera patřil Symfonii č. 3 „Liturgické“ Arthura Honeggera. Právě její provedení představovalo interpretačně nejvýraznější část koncertu. Orchestr působil koncentrovaně, rytmicky jistě a především dokázal velmi přesvědčivě vystavět dramatické napětí skladby.

V první větě Dies irae se Karlovarský symfonický orchestr představil v mimořádně dramatické poloze. Dynamické vrcholy vyzněly s maximální agresivitou, aniž by se zvuk slil do nečitelného hluku. Zvlášť přesvědčivě působily ostré nástupy žesťů a artikulované vstupy bicích nástrojů.  Po vypjatém Dies irae ukázal orchestr v De profundis clamavi zcela jinou tvář. Dramatická energie ustoupila soustředěnějšímu výrazu bolesti a vyčerpání. Závěrečné Dona nobis pacem pak celý dramatický oblouk završilo. Hudba postupně směřovala od napětí k uklidnění a naději. Orchestr zde dokázal přesvědčivě pracovat s postupnou proměnou výrazu, o to silněji pak působilo závěrečné zklidnění.

Chorální linie celého programu nebyla pouze dramaturgickou konstrukcí. Díky výběru skladeb dostávala v průběhu večera různé podoby. Koncert Karlovarského symfonického orchestru s varhanicí Michaelou Káčerkovou pod vedením Ondřeje Vrabce byl překvapivým posluchačským zážitkem a zbývá jen doufat, že se s nimi na olomoucké hudební scéně opět brzy setkáme.