Vzácná Cholinská madona z patnáctého století má za sebou pohnutý osud. Více než pět set let byla cílem poutníků, než ji na sklonku divokých devadesátých let unesl lupič. Ztracená se toulala po Evropě, před pár lety ji však odborníci vypátrali v Rakousku. Poničená světice prošla náročnou restaurací, na které se podíleli i rentgenoví specialisté z olomoucké vojenské nemocnice. Do svého cholinského domova se vrátí nejdřív za rok a půl, madona totiž bude stát modelem pro výrobu přesné kopie.

Přežila husity, Švédy i nacisty

Dávno před vybudováním baziliky na Svatém Kopečku směřovaly kroky poutníků dál podél meandrující řeky Moravy k litovelským mokřadům. Poblíž královského města stála malá nenápadná vesnička Cholina s kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie. Právě do něj putovali lidé zblízka i zdáli, aby se poklonili zdejší milostiplné madoně. Sochařský skvost daroval cholinskému chrámu některý z opatů kláštera Hradisko někdy na počátku patnáctého století. Dlouhá staletí byla Cholina nejpopulárnějším poutním místem na Hané, madona platila za ochránkyni kraje. Svatý Kopeček sice vesničce prvenství uzmul, kroky věřících však nikdy neutichly. Vzácná socha přežila v Cholině bouřlivá staletí. Husitské války, plenění v pobělohorské době, dvě světové války, řádění nacistů a později i čtyřicet let komunistické vlády. V padesátých letech minulého století se dokonce dočkala částečné restaurace. Po sametovém převratu se k ní opět mohly svobodně upírat prosby věřících. Vyhlédl si ji však někdo, kdo se k ní nechtěl modlit.

Záhadné zmizení i zázračné nalezení

Na desátého července roku 1996 cholinský farář Josef Trtík nejspíš nikdy nezapomene. Jeho kostel byl vyloupen a vzácná madona, dílo stěží odhadnutelné ceny, zmizelo. Vyšetřování provázely nejasnosti, podle faráře si jednotlivé útvary předávaly případ mezi sebou a buď záměrně nebo omylem opomněly některé zásadní úkony. "Třeba je podivné, proč policisté na místě nesejmuli otisky prstů," diví se i po letech Josef Trtík. U soudu tehdy stanuli tři muži, pro nedostatek důkazů však byli zproštěni viny. Po madoně se slehla zem a Cholinským zbyl jen pustý oltář. "Modlili jsme se, aby se k nám socha vrátila, a věřili jsme, že naše modlitby budou vyslyšeny," vzpomněl Trtík. Naděje však pomalu slábla a roky plynuly. "V devadesátých letech se staly hlavně vesnické kostely cílem organizovaných loupeživých tlup. Spoušť, která po nich zůstala, předčila i rabování švédských vojsk. Dodnes jsou proto některé kostely zavřené," konstatoval olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Na jaře 2006 už snad v nalezení vzácného cholinského pokladu nikdo nedoufal. Navíc měla uplynout desetiletá zákonná lhůta, po které by se už dílo nemohlo navrátit původnímu majiteli. V květnu toho roku se však stal zázrak. Cholinská madona se našla u jednoho vídeňského starožitníka.

Zajatkyně soudu

Příběh uloupené a nalezené světice však neměl šťastný konec hned. Vídeňský starožitník sošku koupil údajně v dobré víře od jistého překupníka v Innsbrucku. A rozhodně ji nemínil vydat zpět do Česka. Že se jedná o slavnou Cholinskou madonu, popíral. Soška, kterou Vídeňan stihl nechat velmi necitlivě zrestaurovat, zatím ležela v soudním archivu. Suché klima více než šest století starému dílu příliš dobře neudělalo. Původní polychromie se oloupala, do dřeva se dal hmyz. Světice trpěla dva roky, než soud uznal nároky české strany. Do Choliny se slavnostně vrátila 26. ledna 2009. Po mši ovšem putovala rovnou do restaurátorské dílny. Její stav byl totiž velmi špatný. Bylo potřeba jednat.

Nejstarší pacientka

"Když jsme Cholinskou madonu dostali do péče, byl její stav opravdu žalostný," vypráví Alena Jemelková, která má v olomouckém arcibiskupství na starosti památkovou péči. Na obnovu sošky byl navíc zapotřebí i nemalý finanční obnos. "Vzhledem k tomu, že v lednu už byly všechny granty na rok 2009 schválené, museli jsme požádat o zvláštní dotaci, kterou jsme naštěstí dostali. Díky tomu mohly být ihned zahájeny záchranné práce," popisuje Jemelková. Restaurování Cholinské madony se ujala olomoucká akademická malířka Miroslava Trizuljaková. Práce to nebyla vůbec jednoduchá. "Hned v úvodu jsme odvezli madonu do míst, odkud původně pocházela, tedy do olomouckého kláštera Hradisko. Tamní lékaři nám totiž slíbili vyšetření dřevěné pacientky na CT," usmívá se restaurátorka. Rentgen odhalil rozsah poškození. Dřevní hmota byla kupodivu v poměrně dobrém stavu, jen místy byla napadená hmyzem. Horší to však bylo s barevnou polychromií, kterou vídeňský starožitník téměř zničil.
Následné restaurátorské práce trvaly skoro dva roky a stály více než dvě stě tisíc korun.

Madona dostane dvojče

Cholinská madona se natrvalo do svého domova vrátí nejdřív za rok a půl. Světice totiž bude stát modelem pro výrobu identické kopie. Ta vznikne hlavně z bezpečnostních důvodů. "Nebudeme zveřejňovat, zdali vystavený exemplář je originálem, či kopií. Stejně tak neposkytneme ani informace, kdo byl pověřen výrobou kopie," upozornila Alena Jemelková. Patrně jedinou příležitost vychutnat si "zaručeně pravou" madonu budou moci návštěvníci Arcidecézního muzea, kde by po dokončení výroby kopie měl být originál za přísných bezpečnostních opatření na krátký čas k vidění. Pak se madona vrátí do Choliny, zda mají v kostele originál z patnáctého století, nebo identickou kopii, však arcibiskupství neprozradí ani místním. Určité vodítko však přece jen poskytne. Kopii by si chtěl půjčovat Olomoucký kraj na svou prezentaci. Její výrobu v ceně sto tisíc korun také platí. "Zdůrazňuji, že bychom toto dílo využívali pouze k nekomerčním účelům," prohlásil hejtman Martin Tesařík. Na otázku, jaké akce by to měly být, však odpovědět nedokázal. "Máme ještě dost času o tom přemýšlet," uzavřel téma.
Určit přesnou cenu Cholinské madony podle odborníků nejde. Shodují se však, že se jedná o jednu z nejvzácnějších památek regionu. Po dlouhých letech tak bude Cholinská madona opět plnit svou roli ochránkyně Hané.