V programovém menu letošního BeerFestu figurovala třinecká formace Charlie Straight. Slibný talentovaný band s mladistvou jiskrou, čerstvý držitel tří hudebních cen Anděl. Za objev roku, album roku i nejlepší videoklip. S frontmanem Albertem Černým, který v současné době v Olomouci studuje, jsme se sešli v Kaldeře. Vysoký štíhlý klučina v modrém svetru a skinny jeans. Srší z něho pozitivní energie. Když přicházel, na uších měl sluchátka...

Co posloucháš?
Teď zrovna album Lou Reeda & Johna Calea, jmenuje se to Songs For Drella.

Spousta kapel nasává inspirace odjinud, jdou do studia a v hlavě jim hraje celá řada interpretů. Kdo ovlivnil vás?
Určitě to byly, jsou a budou některé zásadní britské kapely jako Beatles, Radiohead nebo Coldplay, jinak ale taky Sting, Police nebo Kooks.

Beatles i Coldplay jsou z vašeho debutu cítit hodně. Mimochodem, momentálně je to už padesát let od vzniku Brouků, jakou desku máš od nich nejradši?
Rozhodně Abbey Road , Sgt. Peppera, ale třeba i Revolver.

Vaše písnička Bathroom Song mi také dost připomíná Oasis, obzvlášť jejich nejslavnější album (What´s The Story) Morning Glory. Nechybí v ní ta typická rozmáchlost, emoce, gradace.
Fakt? To je fajn, Oasis poslouchám hodně a rozhodně se taky řadí k našim inspiračním zdrojům.

Vraťme se k vašemu vystoupení na BeerFestu. V Olomouci jste nehráli poprvé, ne?
Před BeerFestem jsme tu hráli dvakrát. Jednou ve staré Patnáctce a naposledy v U-klubu. Bylo to v sobotu a myslím, že na nás tenkrát přišlo asi dvanáct lidí (smích).

Teď po Andělech je ale situace přece jenom jiná. Nemyslíš si ale, že dramaturgie festivalu to tak trochu podcenila? Hráli jste už od půl čtvrté.
To je v pohodě, Xindl X je navíc pořád známější než my. Nechceme se zase moc přeceňovat, navíc ty dřívější časy jsou pro nás výzvou. V takové chvíli musíme bojovat o přízeň lidí, musíme se snažit přitáhnout jich víc. Nedávno jsme hráli ostravském Majálesu, kde bylo nějakých šest tisíc lidí, z toho 300 až 400 opravdových fandů, kteří nás znají, zpívají s námi naše písničky. Ten zbytek musíš přesvědčit tím, jak hraješ.

Vnímáte v kapele ty tři Anděly jako zadostiučinění, říkáte si "jo, konečně někdo ocenil naši práci"?
Hodně si toho vážíme, je to pro nás velký krok dopředu, ale přemýšlíme spíš nad tím, v čem nám to pomůže do budoucna. Poprvé v životě jsme se dostali do televizního prime timu, vidělo nás fakt hodně lidí, znásobil se počet fanoušků na Facebooku. Je to pro nás důležité, protože to s sebou přineslo velký ohlas, určitý nárůst popularity.

Reklamu to zajistilo spolehlivě, ale přisuzujete tomu i nějakou, řekněme "uměleckou hodnotu"? Podle mě to v případě Andělů snad ani nejde.
Vzhledem k tomu, že jsme dostali rovnou tři, tak tomu tu hodnotu přisuzuju (smích). Myslím si, že v současné době na české hudební scéně nemáme dalekosáhlé zkušenosti, abychom si mohli určovat, zda tyhle ceny pro nás mají takovou a takovou váhu. Jsme přece jenom ještě mladá kapela.

Jak by podle tebe měl vypadat ideální frontman?
Nedávno jsem si sehnal časopis Q, kde vyšel žebříček 100 nejlepších frontmanů všech dob. Podtrhl jsem si nějaké rady, ale přečíst ti to nemůžu, protože to je tajné (smích).

To chápu.
Pravidlem je, že nemůže být dobrý frontman bez toho, aby byla dobrá kapela. Je důležité mít kolem sebe dobré lidi a vážit si jich, vytřískat maximum ze vzájemné spolupráce.

Buď trochu sebestřednější.
Ok, myslím si, že dobrý frontman je ten, který ví, co chce, a jde za tím. Když jsi frontmanem nějaké úspěšné kapely a někdo k tobě vzhlíží, tak by to pro tebe mělo znamenat určitou zodpovědnost, kterou musíš nést. Je spousta zpěváků, která na to kašle, ale já chci těm mladých borcům jít příkladem.

Už za tebou někdo byl pro rady?
Jednou po koncertě přišel nějaký kluk z vesnice, co říkal, že má začínající kapelu a že nás poslouchají. Chtěl podepsat paličku a já jsem mu v tu chvíli připadal asi jako ten nejtěžší kápo, který je na vrcholu, zažil všechno kolem rock´n´rollu a tak podobně. Opravdu bych jednou chtěl mít kvalifikaci k tomu, abych mu mohl alespoň nějak poradit, motivovat ho.

Máš ukázkovou angličtinu, kterou tady v Olomouci ostatně studuješ. Pomáhá ti to při skládání songů, využíváš toho, co se učíš?
Přesně se ten obor jmenuje Angličtina se zaměřením na tlumočení a překlad. Nevím, zda mi to nějak zásadně pomáhá, ale určitě pro mě stále platí, že čím víc kontaktu s mluvenou nebo psanou angličtinou, tím líp.

Cenou Anděl ověnčené video k dosud nejhranějšímu fláku kapely. Režisérem je perfekcionista Vít Haratek, kterému výroba zabrala víc jak půlroku života. Výsledek ale rozhodně stojí za to. Šmrncovní podívaná, vypiplaná do posledního detailu. Navíc krásně funguje ve dvou plánech. "Obyčejný" divák si užívá strhující animaci, zasvěcený zase nepřeberné množství odkazů a variací na (nejen) komiksová dílka. Popkulturní žranice.

Texty vašich songů jsou osobní. Když píšeš text, čerpáš z vlastního života?
Ke každé písničce mám konkrétní zážitek, člověka nebo místo. Třeba k songu You Can mě inspirovala jedna paní, u které jsem bydlel v Anglii. Vždycky jsem se jí ptal, jestli si můžu něco vzít z lednice a ona pokaždé říkala "of course you can".

Jaká story se pak váže k vašemu zatím největšímu hitu Platonic Johny?
Ta je o našem basákovi Honzovi. Jeden čas měl rád holku, se kterou jsme kdysi hráli v kapele, hodně si spolu zahrávali, on o ni pořád usiloval, ale nedařilo se. A to je všechno v tom textu. She was so close, ale ne úplně (smích).

A co název a obal debutu She´s A Good Swimmer?
Název se váže ke stejnojmenné písničce, která je na desce, ale původně se měla jmenovat Try Some Stuff You Don´t Think You Should, pak jsem ale na internetu našel tu fotku malé holčičky pod vodou. Napsal jsem její autorce Eleně Kalis, což je Ruska žijící na Bahamách, e-mail, zda by nedala svolení k využití té fotky pro obal naší desky. A ona obratem souhlasila.

Teď si představ, že jste jako kapela na vrcholu a máte někde vystoupit. Kde by to bylo?
Představuju si, že jedu v autě po Londyně a poslouchám BBC6, kde zrovna vyzívají posluchače, aby si právě dnes zašli do slavné Royal Albert Hall. Budou tam totiž vystupovat Charlie Straight se svými hosty (smích).

Royal Albert Hall by rozhodně stála za hřích.
Jde hlavně o to naučit se nové věci, posunout se zase dál a další desku natočit třeba právě v zahraničí.