Chcete si užít pořádnou porci adrenalinu a aspoň na chvíli si připadat jako hrdinové akčních filmů? Co takhle zkusit paintball? V areálu neředínské pevnůstky funguje už řadu let unikátní hřiště. Můžete tu vyzkoušet plížení po tajuplných chodbách i divokou střílečku venku. Na předsudky, že je to drahé a bolí to, zapomeňte.

Chcete to vyzkoušet taky? Všechny potřebné kontakty najdete zde »

Na vojáky si hrál v dětství snad každý muž a mnohý by si na ně hrál i v dospělém věku, kdy to může být mnohem větší zábava. A zdaleka ne jen pro muže, střílečka v reálu bere i příslušnice něžného pohlaví, které v sobě často nečekaně objeví bojovnice. Ale popořadě. Když jsme přemýšleli nad dalším pokračováním našeho adrenalinového speciálu, myšlenka na paintball se vynořila automaticky. A v Olomouci je nejlepší paintball na neředínské pevnůstce, která pro tuto hru nabízí naprosto jedinečný terén. "Máme opravdu unikátní prostory i na evropské poměry. Když k nám poprvé přijedou zkušení hráči, kteří už mají něco naježděno, jsou nadšení," vypráví nám hlavní paintballový boss Roman Činčara, zatímco se náš osmičlenný redakční tým převléká do erárních maskáčů a někteří z nás se ochlazují výborným pivem. Zapůjčí vám tu úplně všechno kromě bot, můžete tedy klidně přijít třeba v obleku. Pak už se seznamujeme se zbraněmi: jsou to poměrně robustní poloautomatické pušky s velikým zásobníkem na dvě stovky kuliček. Nasazujeme si ochranné masky, to je nutnost, protože oči jsou jediná část těla, kde by vám kulička mohla způsobit vážnější zranění. Už s nasazenými maskami pak zkoušíme pár cvičných výstřelů. S potěšením zjišťuji, že zbraně jsou docela přesné a střílí docela daleko. Pak už začíná první hra. Rozdělíme se na dva týmy a rozmisťujeme se před pevností na hřišti s překážkami - musíme se nejprve trochu rozkoukat. Ozve se píšťalka a vyrážíme. Vidím nepřítele, střílím a první ranou trefím kolegu do ramene. Chci se radovat, ale v tu ránu ucítím štípanec na noze a vzápětí přestávám vidět, neboť mě někdo trefil přímo do masky. Zvedám ruku, že jsem mrtvý, a tápu pryč, čistím masku a pak jdu s druhým životem zpět do hry. Za pár vteřin končím dost podobně. Jsem trochu naštvaný a při dalších hrách už si dávám větší pozor, kosím nepřátele a snažím se přežít co nejdéle… Což se mi moc nedaří, ale je to hra.

Jdeme dovnitř. Máme k dispozici celé patro plné chodeb a místností, všude je "vymalováno" od kuliček, válí se tu nějaké haraburdí a pevnost má celkově pochmurnou atmosféru. Vrháme se do bitvy. Spoluhráči se někde ztratili, kradu se chodbami a cítím srdce až v krku. Vůbec si nepřipadám jako neohrožený James Bond, spíš jako kořist. Pak si všimnu kolegy fotografa Ondry bloudícího po dvorku a nemilosrdně do něj pálím. Vzápětí se však z hromady za mnou ozvou tlumené výstřely a já dostávám asi šest ran do zad. Z blízka to trochu bolí, ale kdyby to bylo doopravdy, asi by to bylo mnohem horší. Klidím se ze hry a v dalším kole si dávám větší pozor. Akčním polokotoulem se vrhám opět na dvorek a všimnu si kolegyně Báry, skrčené zhruba v místech, kde jsem byl před chvílí zastřelen. "To jsem já, nestřílej," volám na ni, protože jsme spolu v týmu. Pozdě. Prásk, prásk a moje maska je opět neprůhledná. "Promiň," omlouvá se Bára do záhrobí, zatímco já naštvaně opouštím bojiště. Těch her je pak ještě hodně, zkoušíme bojovat i všichni proti všem. Je to opravdu hodně napínavé, jen se člověk trochu směje všem těm Rambům, kterým se tak zázračně vyhýbají všechny kulky. My sice nejsme cvičení, ale když všude kolem vás létají smrtící kuličky, moc dlouho přežít nejde.

Paintball je super, shodujeme se všichni, když si pak dáváme závěrečné pivko. Někoho bavila víc akční vybíjená venku, jiní si užili plížení chodbami a taktizování. Ale že se sem vrátíme je jasná věc.
Pokud se chcete doslova vyřádit, na paintball si určitě zajděte. Pár modřin si odnesete, ale nic to není a mírou zábavy je to vyváženo vrchovatě. A drahé to taky není. Oblečení vám půjčí za padesát korun, zbraň za půl druhého sta (a studentům dokonce se slevou za padesát!) a kulička stojí korunu. Mně jich na celé odpoledne dvě stovky bohatě vystačily. Ať už se chcete jen odreagovat, nebo třeba uspořádat mohutnou bitvu, na všechno jsou tu připravení. "Máme tu samozřejmě zázemí, bar, dá se tu opékat, grilovat, cokoliv si kdo vzpomene. A zbraní máme pro čtyřicet lidí. A to už jsou pořádné bitvy," usmívá se Roman Činčara. A my taky. Tohle odpoledne se stane na dlouho hlavním tématem našich hovorů. Bude o čem povídat. Zkuste to taky.