Podle studie EurObserv’ER vyprodukují české solární elektrárny třetí největší množství energie na hlavu v Evropě a dokonce i na celém světě. Před Českem už jsou jen Itálie a Německo, které je světovou jedničkou. Porážíme i takové solární velmoci, jako jsou Francie nebo Španělsko. Jen solární panely umístěné v Olomouzckém kraji by zabraly plochu jako sto fotbalových hřišť.

Státem garantované výhodné podmínky pro odkup energie vyrobené solárními panely způsobily v letech 2009 a 2010 solární boom a v Česku vyrostly tisíce solárních elektráren. Podle Energetického regulačního úřadu je jich aktuálně skoro sedmnáct tisíc.
Kdybychom sečetli všechny panely, které jsou v Česku na elektrárnách nainstalované, dostaneme se k číslu deset milionů. Každý člověk tak má v Česku "svůj" solární panel. Pokud by se všechny panely postavily na sebe, vznikne 400 kilometrů vysoká věž.
Olomoucký kraj je v Česku v instalovaném výkonu na sedmém místě, oproti Jihomoravskému, který je jedničkou, vyrobí solární elektrárny v Olomouckém kraji zhruba čtvrtinu. Pokud bychom všechny solární panely v kraji položili vedle sebe, jejich plocha by zabrala sto fotbalových hřišť, a pokud bychom je postavili na sebe, vytvořily by 22 kilometrů vysoký sloupec.
Takové množství nainstalovaných solárních panelů je ovšem dvousečná zbraň. Na jedné straně se Česko může v současné době tvářit jako solární velmoc podporující čisté zdroje energie (elektřina, kterou vyprodukují solární elektrárny v Olomouckém kraji za pouhých třináct minut, by stačila průměrné české domácnosti na celý rok), na druhou stranu by ale už za několik let mohlo Česko připomínat pohřebiště vysloužilých panelů, které by v přírodě představovaly tikající ekologickou bombu. Panely mají sice relativně dlouhou, ovšem omezenou životnost a jejich recyklace se dosud dostatečně neřešila. Solární panely obsahují řadu cenných surovin, ale také nebezpečných látek a rozhodně nepatří do běžného odpadu.
I proto bude od ledna platit zákon, který upravuje, jak se s vysloužilými panely bude nakládat. Stát zavádí - podobně jako například u elektrospotřebičů - povinnost zajistit jejich ekologickou likvidaci. U stávajících instalací se o ni musí postarat provozovatelé elektráren. Od nového roku se musí přihlásit k placení recyklačního poplatku. U nových solárních panelů bude po 1. lednu 2013 poplatek platit výrobce, nebo dovozce.
Podle Lubomíra Štolce ze společnosti Aquatest, která se zabývá výzkumem na poli recyklace solárních panelů, lze při použití nejmodernějších technologií zrecyklovat až 98 procent surovin obsažených v panelu, jako jsou například hliník, sklo, plasty, měď nebo stříbro. "V rámci výzkumu ale současně věnujeme pozornost i nebezpečným vlastnostem přítomných látek, neboť fotovoltaické panely mohou obsahovat řádově až desetiny procent prvků, jako jsou kadmium, olovo, beryllium, vizmut a podobně," upozornil Štolc.