Z rukou primátora Martina Novotného si první cenu převzal Lumír Ondřej Hanuš, vědec, který se zabývá využitím léčebných účinků konopí. "Byl jsem zaskočen, když jsem se dozvěděl, že zrovna já dostanu cenu. Beru to i jako ocenění svých velkých učitelů z olomoucké univerzity," svěřil se ve slavnostním projevu vědec, který zakotvil v Jeruzalémě, kde se mu podařilo izolovat léčebné složky konopí a využít je v léčbě. "Zatím nejsme tak daleko, jako bychom chtěli, ale dokážeme alespoň pomocí konopí výrazně zmírnit následky různých těžkých nemocí, takže ten člověk se potom cítí skoro zdravý. To může pomoci i v léčbě samotné, psychika je totiž velmi důležitá," řekl ke své práci. Na jeviště po letech vystoupal i Reginald Kefer, někdejší šéf olomoucké opery, pedagog a korepetitor. "Je to krásná věc, tahle cena. Víte, snažím se být užitečný pořád a je to krásné stáří. Učím, hraju na varhany, snad jsem i něco platný," děkoval Kefer. S jevištěm Moravského divadla měl svou, i když zcela jinou, zkušenost i další letošní laureát. Rostislav Valušek v době tuhé normalizace z donucení pracoval jako pomocník právě v divadle. "Měl jsem za úkol pokrývat právě tohle jeviště kobercem a rozestavovat na něm nábytek. A občas mě přímo z něj odvedli na výslech na StB. Takže dnes je to pro mě takový opravdu zvláštní zážitek," přiznal farář husitské církve a autor čtyř básnických sbírek. "Tu cenu beru jako takový impulz, abych dokončil pátou sbírku, k čemuž se odhodlávám opravdu dlouho," slíbil Valušek.

Nejstarším laureátem byl devadesátiletý Leopold Pospíšil. Olomoucký rodák emigroval v roce 1948, usídlil se ve Spojených státech, kde vystudoval právo. Celý život se zaměřil na antropologii, podnikl řadu cest po celém světě, publikoval množství knih na téma antropologie práva. Byl poradcem několika amerických prezidentů. Nezanevřel ani na vlast, kam po revoluci opět začal pravidelně jezdit. "Přednáším jednou za rok na Karlově univerzitě a to pak vždycky zajedu i do rodné Olomouce. A nedávno mě pan Zicháček (bývalý ředitel Slovanského gymnázia - pozn. redakce) pozval na mou alma mater. No za tu cenu vlastně může on, on mě navrhl," usmíval se stále vitální Pospíšil. A ve své řeči vzpomněl i chmurné časy. "Za nacistů mi zabili spoustu kamarádů a když přišli komunisti, věděl jsem, že musím pryč. Byl jsem poslední, kdo mluvil s Pepíkem Bryksem (válečný letec, umučen v komunistickém žaláři - pozn. redakce) než ho sebrali. Bylo jasné že je zle, ale útěk se nám naštěstí podařil," zabrousil do minulosti Pospíšil. Jeho samotného komunistická justice v nepřítomnosti odsoudila k smrti. "Škoda, že mi to nedali písemně, to bych si rád schoval," nešetřil ani po letech sarkasmem.

Laureátem Ceny města Olomouce se stal i památkář a velký olomoucký patriot Vladimír Gračka. Na počátku devadesátých let objevil slavný Prečanův poklad, prozkoumával olomoucké podzemí, podílel se i na mnoha dalších výzkumech, například v areálu Korunní pevnůstky. Na svém kontě má řadu publikací. "Je to kolektivní práce, takže vlastně ta cena patří nejen mě, ale i mým kolegům. A teší mě to. Nejen to, že si někdo všiml, co děláme a takhle nás ocenil, ale cením si i toho zájmu veřejnosti o naše krásné město. Strávil jsem na konci šedesátých let dva roky v jižní Africe a po okupaci jsem uvažoval, zda tam nemám zůstat. Ale táhlo mě to sem a nelituju, že jsem se vrátil," prozradil Gračka.

V druhé části večera došlo i na ocenění v kategorii Počin roku. Jednu z trofejí si odnesl režisér Michael Tarant za loňské představení Carmen na Horním náměstí. I on ve své řeči připomněl hlavní zásluhu kolektivu a poděkoval i divákům. Pro druhou cenu si pak přišel bývalý ředitel Muzea umění Pavel Zatloukal. Dostal ji za velkou výstavu Od Tiziana po Warhola. Expozice, která zaplnila dvě muzea, rekapitulovala čtyřsetletou historii sběratelství výtvarného umění na Olomoucku a šedesát let činnosti Muzea umění, výstavu navštívilo více než třicet sedm tisíc lidí.