Reklama

Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela, venku je 3.7 °C

Central se po skoro dvaceti letech znovu otevírá. Budou v něm koncerty, divadlo i plesy

Kultura

15.2.2024

Jan Procházka

V červnu 2005 se v Kině Central zavřely dveře za posledním divákem. Na téměř dvacet let. Po náročné rekonstrukci je prostor opět připraven sloužit kultuře. Navázat chce nejen na tradici někdejšího Divadla Hudby, ale také na první republiku, kdy v domě fungovaly tři scény. První z akcí, které se ve velkoryse opravených prostorách budou konat, je ples Muzea umění.

Téměř sto milionů korun stála rekonstrukce někdejšího Kina Central. Pamětníci, kteří sem po téměř dvaceti letech zavítají, najdou pár detailů, odkazujících na někdejší biograf, přestože prostory září novotou, duch z nich naštěstí nezmizel.
Central bude nově sloužit jako polyfunkční kulturní prostor. Kromě  projekcí se tu diváci dočkají hlavně divadelních představení a také koncertů. Přestože Central není nástupcem Divadla hudby, které bylo uzavřeno v roce 2019, určitou kontinuitu zástupci Muzea umění připouštějí. „Nejmenším divákům například přes třicet let nabízíme to nejlepší z české scény loutkového divadla,“ zmiňuje Alexandr Jeništa, dramaturg Muzea umění. I on sám je důkazem kontinuity, neboť mnoho let působil právě jako dramaturg Divadla Hudby. V něm, jak sám říká, bylo možno uskutečnit v podstatě cokoliv. „Byl to v nejlepším smyslu ‚kulturní dům‘. Central ale chce usilovat o větší dramaturgickou čitelnost a identifikovatelnost,“ vysvětluje Jeništa.

Sál bývalého kina před rekonstrukcí a po ní.

Na stání dnes Central pojme zhruba 350 diváků, v konfiguraci k sezení i s využitím balkonů se pak do něj vejde zhruba 150 diváků.

Foto: archiv Muzea umění

Nový sál je vybaven špičkovou moderní projekční, zvukovou i světelnou technikou, na jevišti jsou navíc instalovány i tahy. „Jeviště je možno zmenšit nebo zvětšit dle potřeby,“ řekl dramaturg Jeništa. Podobně se dá pracovat i s hledištěm. Sedadla jsou umístěna na posuvné elevaci, takže se v případě potřeby dají snadno složit a zasunout pod balkon. „Během pár minut tak máme k dispozici prázdný sál,“ pochvaluje si novinku Jeništa. V Centralu vzniklo i zázemí pro umělce: šatny, sprchy i toalety. V rámci projektu byl vybudován také nový vstup. Pamětníci si vybaví, že původně se do kina vcházelo z boční ulice, nyní je přístup přes centrální vchod Muzea umění.

Kino Central na dobových snímcích.

Foto: archiv Muzea umění

Podle ředitele Muzea umění Ondřeje Zatloukala se o projektu rekonstrukce bývalého kina začalo vážně hovořit kolem roku 2008, kdy se zrodil projekt Středoevropského fóra. „Klíčové bylo začlenění Divadla hudby do struktury Muzea umění v roce 2014. Ukázalo se totiž mimo jiné, že samo divadlo by nedosáhlo na dotace z Ministerstva kultury, které byly potřebné pro realizaci projektu a z naprosté většiny pokryly náklady,“ zmínil Zatloukal. Samotný projekt se začal připravovat už v roce 2016, narážel ale na mnoho překážek. Jednou z posledních byla covidová pandemie, kvůli které se mimo jiné výrazně zdražil stavební materiál. Při samotné stavbě pak navíc bylo zjištěno, že budova je v mnohem horším technickém stavu, než se předpokládalo. Stavební práce se tak výrazně protáhly a také prodražily.

Přestože celé prostory září novotou, nezmizel z nich někdejší duch. A pamětníci najdou i pár "vzpomínkových" artefaktů.

Foto: Jan Procházka

Rekonstrukcí kinosálu ale projekt zdaleka nekončí. Muzeum chce nyní opravit sál bývalého Divadla hudby a také prostory, v nichž se kdysi nacházel Radio Bar. „Tyto tři prostory dohromady budou tvořit Central. Dnes tak otevíráme pouze takzvaný Velký sál,“ prozradil Zatloukal. K dalším opravám ale podle něj dojde až během stavby budovy SEFO. To by podle dosud posledních odhadů mělo slavnostně otevřít během roku 2028.

Central představí špičkové divadlo i koncerty, stane se i dějištěm festivalů, říká dramaturg Alexandr Jeništa

Začíná úplně nová etapa a to nejen v kontextu Muzea umění, ale i olomoucké kultury jako takové. Co vlastně Central přinese?
Central bude fungovat jako stagiona, tedy scéna bez stálého souboru, zaměřená na současné scénické umění. To vše v rámci programových řad Muzea umění s pochopitelným fokusem na téma střední Evropy. Lidé se tedy mohou těšit na divadlo činoherní, taneční, pohybové, ale taky loutkové. Dále se sem přesune filmový klub a nějaký další program z Arcidiecézního muzea a prostor dostane i hudba. Budou se tu konat komorní koncerty i vystoupení kapel s kapacitou zhruba tří set padesát stojících diváků.

Nechceme tu ale působit jako scéna pro takzvané zájezdové divadlo. Pro tuto mainstreamovou produkci už jsou v Olomouci jiné zavedené sály, Central jde jinou cestou.

Současný Central nenaváže ani tolik na někdejší Divadlo Hudby, ale spíše na prvorepublikový stav, kdy tu vlastně fungovaly tři propojené kulturní prostory…
Máme trochu jiné cíle, nejde nám jenom o zábavu, chceme spíše prezentovat současné umění. Ale základ tříscénového organismu je stejný. Před sto lety tu v suterénu bylo kino Central, které za socialismu neslo název Moskva. O patro výš byl večerní až skoro noční varietní podnik Tabarin. To všechno propojovala osvěžovna, která se jmenovala Radio Bar. Tu už ale asi nikdo nepamatuje, poslední desetiletí ty prostory sloužily jen pro zázemí.

Celý tento dům má ale pohnutou historii…
Od poloviny devatenáctého století budova sloužila jako městská věznice. Zrušena byla až v roce 1903, kdy vznikla současná věznice na třídě Svobody. Dům koupil o rok později sladovník Mořic Donát, který ji až do roku 1915 přestavoval na reprezentativní sídlo své firmy. V ranných dvacátých letech tu pak začaly fungovat zmiňované podniky. Neprovozovali je ale Donátovi, ti pouze pronajímali prostory.

Za války pak byl dům manželům odebrán a budovu využívali nacisté, kino sloužilo zejména vojákům. Po válce se pak přejmenovalo na Moskva, zkraje padesátých let pak byl Tabarin jako buržoazní přežitek zavřen. Až později, v roce 1968, se díky Rudolfu Pogodovi, významnému organizátoru kultury, v prostorách někdejšího variété otevřelo právě Divadlo hudby, které fungovalo v různých obměnách až do roku 2019.

Jak náročná byla rekonstrukce?
Bohužel se značně protáhla a také prodražila, protože jsme hned na začátku stavby odhalili masivní statické poruchy a problémy hydrologického rázu, které se nedaly odhalit během projekčních prací. Kino leželo patnáct let prakticky ladem a chátralo. Navíc jsme tu na docela problematickém místě na úpatí Michalského návrší, odkud stéká dešťová voda a ta dlouhá léta podemílala základy. 

Muselo se tedy udělat nové založení budovy pomocí mikropilotů a mnohá další opatření, čímž se celá stavba protáhla zhruba o rok a půl. 

Na jaký program se mohou diváci aktuálně těšit?
V prvním půl roce nás čeká zkušební, nebo spíš zátěžový provoz, na kterém si vyzkoušíme různé scénické i jiné formy. Začneme už teď 24. února Open Art plesem Muzea umění, potom následuje koncert kanadského klavíristy ukrajinského původu Lubomyra Melnyka, koncert tria Meral Polat, což je holandská jazzová zpěvačka kurdského původu. Čeká nás také několik loutkových produkcí. Central bude fungovat i jako významná scéna pro místní festivaly. Určitě se tu potkáme v rámci Academia Filmu, Jednoho světa a samozřejmě i Divadelní Flory.