Potěšit se člověk může neznámými pozoruhodnostmi i během nedělního odpoledne. Stačí k tomu nebát se opustit vychozené chodníčky a být alespoň trochu zvědavý. Na dosah ruky jsou třeba pro Olomoučany Čechy. Ne ty pravé, ty jsou o píď dál, ale ty "naše" pod Kosířem. Dá se tam dojet i na kole, autem je to cobydup. Poněvadž jsou už za hranicemi okresu, bývají opomíjeny, i když nabízejí i světové unikátnosti.

Čechy pod Kosířem jsou laskavá obec, která vítá každého příchozího úhledným pořádkem a místními pozoruhodnostmi přinejmenším národního významu. V 19. století si tu nechal postavit hrabě Ervin Sylva-Taroucca letní sídlo v podobě pěkného zámečku v empírovém slohu a kolem něho překrásný park, který se nápadně svým stylem podobá parku v Průhonicích. Altánky, skleníky, rozhledna, rybníky, stoleté, dendrologicky cenné dřeviny, to vše obklopené přírodním parkem Velký Kosíř. V zámku je vybudována Pamětní síň Josefa Mánesa, který k rodině Taroucců jezdil od roku 1848 do roku 1870 a namaloval řadu obrazů i do zámeckých interiérů.
V obci je Hasičské muzeum, ale především nedávno zřízené Muzeum kočárů. Poslední zmíněná expozice je dílem velkého člověka, jenž se zcela náhodně, a přesto symbolicky jmenuje Václav Obr. Je restaurátorem historických kočárů, vůdčí osobností společnosti Mylord, jež Muzeum kočárů provozuje a spravuje. Prozraďme, že se Václav Obr vyučil instalatérem a k novému poslání se propracoval zděděnými dispozicemi a zlatýma rukama, které se nikdy žádné práce nezalekly.

V muzeu je nyní čtyřicet historických kočárů, dobrých třicet vyparáděno jakoby na královskou cestu či arcibiskupské putování na svatá místa. Kočáry jsou různé podle toho, jakým vrstvám sloužily. Tomu jsou přizpůsobeny i názvy kočárových typů Mylord, Wagonnette, dámský kočár Phaëthon, kočár Rockaway... Kočáry jsou doplněny sáněmi, a to i dětskými, protože cesty i v minulosti bývaly sněhem zaváté pro velké i ty nejmenší. Světovými unikáty jsou pohřební kočáry. Byli jsme jedinou zemí na světě, v níž se používaly. V muzeu jsou vystaveny i kočáry před restaurováním – takové srovnání naznačuje, co s nimi Václav Obr se svými přáteli udělá, jak s nimi naloží. Do konce roku bude v muzeu 45 kočárů. Na stěnách rozlehlé haly, říkejme jí kočárovna, nalezne návštěvník vše, co s kočáry souvisí - sedla, kočárové postroje, chomouty, lucerny. V podkroví bude brzy zřízeno dokumentační centrum s literaturou, plány, obrazy, uměleckými předměty, livrejemi či výšivkami. V muzeu se budou pořádat i noční prohlídky, při nichž budou rozsvíceny lampy na všech kočárech. Muzeum kočárů se pyšní svou specifickou atmosférou, která okouzluje již nyní. Nahlédnout do ní znamená obohatit se jejím duchem. Je to příjemné.

Svébytnost Čech pod Kosířem je přitažlivá. I to je důvod, proč se dvakrát do roka stávají dostaveníčkem mnoha nadšenců z domova i ze zahraničí. Prvním dostaveníčkem bývá takzvaný Josefkol, což je setkání kolářů, kovářů, kočárníků a všech příbuzných řemesel, na němž každý ukazuje, co opravdu umí; co dokáže rukama vytvořit. Jsou to udivující koncerty práce, při nichž je co obdivovat. Letošní Josefkol (pojmenován po sv. Josefovi) se konal v polovině července.
Druhou společenskou událostí je další každoročně se opakující slavnost s názvem Den na panském sídle. Program je spíše kulturní a tvoří ho divadelní představení prostějovského spolku Historia, historické loutkové divadlo, ukázka výcviku dravce, historický šerm, projížďky kočárem Mylord a další zajímavosti včetně prohlídky Muzea kočárů, které bude mít dveře otevřeny dokořán. A poněvadž se Den na panském sídle uskuteční právě zítra od 10 hodin, můžeme naši poznámku o návštěvě Čech pod Kosířem zakončit pozváním k nedělní cestě právě do této obce.