Už je to cítit ve všech kostech. Rok se bez zvláštního zájmu o podzim přechyluje do zimy a z nápojů začíná stoupat pára. Přestože i tu na Hané máme velmi kladný vztah k pivu, těšíme se na dvě období v roce. To první, burčákové, máme za sebou, čas kelímků s punčem ve zmrzlých dlaních nás teprve čeká. Jen to mezidobí studí zimou a není čím se zahřát.

Burčák se letos povedl. Bylo ho dost pro všechny a chutnal, Bože ten chutnal! Ve vinárnách, v hospodách i doma. Jen venku ho nebylo moc vidět. Jak se blíží doba, kdy se náměstí zaplní punčovými stánky a horké kelímky smažou třídní i jiné rozdíly, říkám si, že je škoda, když se lidé takto veselí jen o Vánocích. Punči věčná sláva, ale burčák je taky nápoj, který stmeluje, i když se neprodává ve verzi turbo.
Vánoční trhy už dávno ztratily svůj původní význam, tedy být místem, kde můžete nakoupit nějaký ten vánoční dárek. Tedy můžete, ale už dlouho jde jenom o punč. Proč tedy v létě nezaplnit náměstí podobnými stánky, jen změnit obsah? I když je burčák na první pohled jen bílý a červený a veškeré experimentování s ním zakazuje přímo zákon, znalci ví, že každý je jiný. A projít třicítku stánků zabere celé léto, stejně jako v zimě. Město by vydělalo a nám by tu bylo hezky.