Na tři tábory se minulý týden rozdělila olomoucká veřejnost, když Muzeum umění zveřejnilo, čím by chtělo vyplnit proluku vedle stávající budovy. Zatímco jedni začali na futuristické bunkry pět ódy, druzí neváhali k označení projektu použít slova, při jejichž zaslechnutí by se slušný člověk měl červenat. Je tu však i třetí, nejpočetnější tábor, o němž se dosud mnoho nepsalo. Jsou to ti, kterým je stavba mezinárodního významu upřímně ukradená. A těch je většina.

Pomineme-li hrdost, která je dnes spíše přežitkem, Středoevropské fórum nebude mít pro běžného Olomoučana nějaký zvláštní význam. Televizor ani nákupní centrum nenahradí, a tak ho většina obyvatel města bude znát podobně jako další kulturní instituce pouze zvenku. Do města sice přitáhne turisty i vědce, nedělám si však iluze, že by jejich počet stoupl nějak dramaticky. Nicméně to bude další atrakce v atraktivním městě a určitě je dobře, že vznikne právě tady.

Nejvíc je vždycky slyšet ten, kdo křičí. Není náhodou, že křičení se stalo doménou hrubiánů, kteří pochopili, že lid prostý, zvyklý na útlak mnoha totalit, na křik reaguje poslušněji než na domluvy. Je proto dobře, že na radnici sedí barevná koalice, neboť ani jedna strana nemůže Středoevropské fórum použít jako projektil v předvolebním boji, který příští rok vypukne i na regionálních kolbištích. O to více se však ozývá nespokojený hlas lidu, který neváhá používat nejsilnější slova. A křik opět přehluší laskavá slova architektů a dalších odborníků.

Když továrna potřebuje další halu, koupí si pozemek vedle a postaví ji. Když potřebuje zvětšit své prostory muzeum, které logicky nesídlí v industriální zóně na předměstí, je na světě problém. V Olomouci však došlo ke šťastné souhře náhod, neboť vedle muzea již několik desítek let zarůstala volná parcela. Město, které muzeum zřizuje, proto, podobně jako továrna, pozemek koupí, sežene peníze a začne stavět. Jenomže na hlupáka narazíš vždycky. Rozkřiklo se, že za jednu z potřebných parcel dá město Edelmannův palác. Křik musí být úsporný. Že jistý olomoucký podnikatel sice dostane palác, ale kromě pozemku za něj zaplatí i osmatřiceti miliony korun, je informace, kterou štvavé řeči většinou neobsahovaly.
A že nová budova připomíná spíše bunkry? Je to skutečně jen otázka vkusu. Každá doba přináší něco originálního. Gotika lomený oblouk, baroko andělíčky a socialistický realismus časostroj plný budovatelů. Jak jinak by měla vypadat stavba z počátku 21. než jako stavba z počátku 21. století? Věřte, že lomené oblouky už se dnes příliš nepoužívají. Koneckonců, i proti nim ve své době jistě hlas lidu pořádal štvavé kampaně. A nebylo mu to nic platné. Architektonická evoluce ho převálcovala. A tak tomu bude i dnes. Většině to stejně bude jedno.